Donald Trump prezidentem? Vzpoura bílého muže!

Voliči Donalda Trumpa jdou proti světu, který jim garantuje mír. Je třeba jim naslouchat. Donalda Trumpa dostali do Bílého domu bílí Američané střední a nižší příjmové skupiny žijící ve vnitrozemských státech.

Byli vychováni v úctě k autoritám a k politickému a ekonomickému vedení země. Leckterý z nich bojoval v různých válkách. Byli přesvědčeni o jedinečnosti Ameriky, byli a jsou však úzkoprsí, mediálně masírovaní, obvykle Fox News. Většina z nich nevlastní pas a kromě vojáků nikdy nevycestovali za hranice Spojených států.

Nyní jsou však rozzlobeni. Za posledních deset let jim klesla reálná mzda, mnoho z nich přišlo o práci. Slyší však, že ve stejné době malá skupina Američanů pohádkově zbohatla a politici jí jdou na ruku. Současně jsou jim intelektuálními elitami vštěpovány údajné zásady moderního světa, které jsou proti jejich původní výchově a intuici. Bílý muž má pocit, že o něj se nikdo nestará, a že když řekne, co si myslí, je okřiknut jako nevzdělanec. Amerika se stará o kdekoho, o ženy, o hispánské či muslimské imigranty, o homosexuály, o kdejakou další menšinu, jen ne o něj – bílého Američana, se kterým přece USA stojí a padají. Bílý muž už toho má dost.

Bílý muž má navíc v mnohém pravdu. Nežije jen v USA, ale i v Evropě, u nás a třeba i v Rusku. Všude je zklamán elitami. Miluje a volí však politika, který začne říkat právě to, co si on, bílý muž, myslí. Navíc tento politik slibuje nápravu pokud možno rychlou, okamžitou, slibuje, že bílému muži zvedne životní úroveň. Politik je obvykle statečný a chytrý, nebojí se kritiky elit a médií a mluví, jak mu zobák narostl. Bílý muž pak takového politika volí, takže politik se k úděsu elit a médií stane prezidentem USA nebo třeba ČR.

Přestaňme dělat chyby

Bílý muž má ale omezené informace a leccos neví. Především neví, že sliby, které mu nebojácní politici dávají, jsou v mnoha případech nesplnitelné. Představa Bernieho Sanderse o zcela bezplatném americkém školství je utopie. Ochrana proti volnému obchodu, o které hovoří Donald Trump, amerického bílého muže ještě více poškodí. Brexit nepovede k znovunastolení imperiální slávy Británie, jak přesvědčoval Nigel Farage, ale spíše naopak. Český či maďarský bílý muž hrdě vyslyšel volání statečných politiků a vyrazil do boje proti muslimským imigrantům a přitom mu uniká, že tu žádného imigranta nemáme. Stejně tak si ruský bílý muž naivně libuje, jak ruská válka v Sýrii činí z jeho země zase jednou světovou velmoc, a neví, že ho tím jeho prezident směřuje k ještě většímu zaostávání.

Bílí muži však především nevědí, že svět, který dnešní elity vybudovaly, jim dává blahobytamír, jaký nikdy jejich předkové nepoznali. Neuvědomují si, že jejich stateční politici úspěšně pracují na konci tohoto světa poválečného blahobytu, aniž by věděli, čím tento svět nahradit. Zahrávají si s ohněm, tak jako jejich populističtí předchůdci ve 20. století, kdy se na troskách starého světa moci chopili šílení mesiáši.

Život teprve ukáže, jaký bude Trump prezident, ale jeho úspěch pustí ze řetězu daleko agresivnější skupiny. Ostatně, v Česku byly v nedávné době takto puštěny ze řetězu lidé a síly, o kterých bychom ještě před pěti lety řekli, že již nikdy nevylezou z předlistopadové temnoty, případně zůstanou uzavřeni v Haló novinách nebo v obskurních spolcích pohraničnických pamětníků. Kdyby to nebylo k pláči, je k smíchu vidět a číst, kdo všechno se v naší zemi raduje z Trumpova vítězství. A nejde ani o to, co všechno Trump říká (má až příliš často pravdu), jde o jeho styl, sliby, polopravdy, pololži a nadutost. Jde o to, že mnoha dalším dal návod, jak na to.

Nevzdychejme, že ode dneška už nikdy svět nebude jako před tím. Nesmysl. Říkejme, že liberální, otevřený svět, který naše poválečné elity vybudovaly, je ten správný a stojí za to v něm žít. Postavme se Trumpům. Pojmenujme však také svoje chyby a přestaňme je dělat. Poslouchejme rozzlobeného bílého muže, on totiž nastavil zrcadlo naší pýše z úspěchu, který se zdál po roku 1989 tak nezpochybnitelný. Pokryteckému boji za práva žen se směje čím dále tím více samotných žen. Nikdo nezpochybňuje emancipaci homosexuálů, ale mnoho z nás při pohledu na gay parade neví, k čemu slouží. Otevřená Evropa je nádherný koncept, ale kdomůže srovnat dnešní Paříž či Brusel s dobou před 30 lety, nechápe, kdo připustil imigrantská ghetta. Zato ví, že se s tím něco musí udělat. Velké korporace či banky nejsou ono pověstné zlo, proti kterému se Trump postavil, ale bílýmuž správně cítí křivdu z příjmové nerovnosti.

Toto vše a ještě mnohem více musíme dát rozzlobenému bílému muži najevo. Získat ho opět na svou stranu. Nedokážeme-li to, odevzdáme poválečný svět mnoha dalším (a horším) Trumpům, kteří si tento svět rozdělí a začnou bojovat mezi sebou. A na krásných poválečných 70 let míru blahobytu budeme již jen vzpomínat.