V naší zemi se během posledních dvou desetiletí vytvořila skupina lidí, kteří si zvykli rabovat veřejné zdroje, naplňujíc tak heslo kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu (partaj, klan ...). Všude ve světě se najdou jedinci, kteří mají tendenci usurpovat moc a zdroje na úkor ostatních. Divné je, že se občané ČR proti tomuto jednání tak málo brání. Platíme za něj totiž velkou cenu.
Podle odhadů se korupcí rozkrade řádově 100 miliard ročně. Já to číslo napíšu, aby bylo vidět, jak je velké: 100 000 000 000. Což činí zhruba 10 000 Kč na jednoho obyvatele včetně nemluvňat a důchodců. Tolik peněz samozřejmě někde jinde chybí, takže se musí šetřit ve školství, zdravotnictví sociální sféře, není na opravy silnic atd. Částka 100 miliard je srovnatelná s ročním schodkem rozpočtu. Hypoteticky řečeno - stačilo by zamezit masivní korupci a mohli bychom mít vyrovnaný rozpočet, aniž bychom pro to museli dělat cokoli dalšího.
Že si občané nechají něco takového líbit se dá snad vysvětlit nedávnou historickou zkušeností. Komunisté ukradli všechno všem, včetně drobných živností a úspor. Kdo se bránil, skončil špatně. Nicméně dnes jsme v nepoměrně lepší situaci. Můžeme využívat standardní možnosti, které nám demokracie dává - nevolit zkorumpované politiky a průběžně se zajímat o správu věcí veřejných. Úspěchy aktivit Demagog.cz nebo Rekonstrukce státu ukazují, že to není zbytečné. A snad není úplně naivní doufat, že se ve stávajících politických stranách najdou členové, kteří politiku vnímají jako službu veřejnosti. Pesimista by mohl poměrně snadno dospět k závěru, že se ze stran staly servisní organizace pro tuneláře, kteří skrze partajní sekretariáty obsazují důležitá místa svými lidmi. Snad tomu tak není.
