Měl jsem vůči premiérovi Petru Nečasovi a jeho kabinetu tisíc a jednu výhradu. Přesto se domnívám, že jeho vláda byla jednou z nejlepších, jakou jsme v historii ČR měli. A mám obavy, aby následné vlády nebyly mnohem horší.
Hlavním přínosem Nečasovy vlády zůstane, že se prolomily ledy. Alespoň trochu se narušil zacementovaný klientelismus, který pečlivě udržovaly vlády předchozí, ať již byl premiérem Klaus, Zeman, Gross, Paroubek nebo Topolánek. Policie a justice poprvé v historii samostatné ČR dostaly prostor dělat svoji práci i v nejvyšších patrech politiky, což je jednoznačně v zájmu občanů a stejně jednoznačně proti zájmům klientelistických skupin. Doufejme, že s odchodem Nečasovy vlády nedojde k opětovné paralýze policie a justice a k návratu starých pořádků. Na druhou stranu též doufejme, že se policie a státní zástupci "neutrhnou za řetězu" a nebudeme místo zvůle politiků řešit zvůli jejich.
Rozběhlo se přijímání protikorupčních zákonů, i když v tomto případě spíše díky nevládní aktivitě Rekonstrukce státu, která v podstatě dělala práci za vládu, jež měla boj proti korupci ve svém programovém prohlášení. Nicméně vláda tomuto procesu alespoň nebránila, což vnímám jako posun k lepšímu oproti minulosti, kdy byly občanské nevládní aktivity odsuzovány a nálepkovány hanlivým termínem NGOismus. Doufám, že pádem Nečasovy vlády nespadnou pod stůl i projednávané protikorupční zákony.
Pochvala Petru Nečasovi patří také za dobré zvládnutí povodňové agendy. Jeho jindy kritizovaný nedostatek emocí byl v krizové, emocemi nabité situaci ku prospěchu a on i ostatní členové vlády pracovali kompetentně a s velkým nasazením. I za to jim patří dík.
Zjednodušeně se dá říci, že se ČR během Nečasovy vlády posunula od zaostalého klientelistického státu směrem k právnímu státu, který patří do euroatlantického civilizačního okruhu. Doufám, že vlády které přijdou, nezvrátí tento vývoj a neobrátí nás zpět na východ, kam nás tlačí poslední dva prezidenti.
