Vývoj trhu práce v EU a vliv nedávné razantní ekonomické recese na něj vedl k mimořádně negativním a za posledních 80 let v Evropě dosud nepozorovaným dopadům na určité sociální skupiny. V tomto případě to „odnesla“ skupina mladých lidí, v drtivé většině bez jakýchkoliv pracovních zkušeností či jen s velmi zanedbatelnou praxí. I přes současné mírné snižování míry nezaměstnanosti oproti vůbec nejhorším letům 2011 a 2012 je zřejmé, že tento problém sám trh citlivě nevyřeší a hospodářská politika mu musí jít v řešení naproti.
I proto je jednou z nejvíce sledovaných aktivit v EU v současnosti Iniciativa zaměstnanosti mladých a její jednotlivé programy, například Youth Guarantee (Záruka práce pro mladé). Jde o schéma podporující zajištění odpovídajícího pracovního uplatnění: pracovního místa, odborné praxe, stáže, praktického rekvalifikačního kursu či dalšího cíleného vzdělávání s příslibem získání pracovního místa. A to pro všechny osoby mladší 25 let do 4 měsíců poté, co tito mladí lidé ukončili vzdělávací proces nebo přišli o práci. Tato praxe, která v některých zemích EU již úspěšně funguje, by měla vést k výrazné redukci nynějšího počtu 4,85 mil. mladých lidí bez práce v EU. Nejhorší situace, kdy téměř každý druhý mladý člověk nemá práci, je v Řecku, Španělsku, Chorvatsku a Itálii. Česká republika patří spíše na opačné spektrum zemí, což však zdaleka neznamená, že bychom měli téma zaměstnanosti mladých podceňovat a házet za hlavu.
Velmi dobrá myšlenka, jejíž realizace by měla velký dopad na budoucnost EU, je zatím na začátku. Pro dosažení úspěšného cíle potřebuje vyladit některé zásadní věci. První jsou - jako ostatně téměř vždy - peníze; přesněji řečeno dostupné finanční zdroje, kterých by s ohledem na potřebu bylo žádoucí mít podstatně více. I tak by se na tento účel, včetně národních zdrojů, Evropského sociálního fondu a Iniciativy zaměstnanosti mladých, mělo do roku 2020 věnovat 16,7 mld. EUR. Je ovšem velmi důležité, že tento problém je významný i pro samotné podnikatele, jimž se touto cestou nabízí značné množství mladé a levné pracovní síly. Proto se očekává, že právě značná část propasti mezi zdroji a potřebami může být překlenuta soukromými zdroji podnikatelů.
Druhou otázkou je, co vlastně znamená pojem „práce odpovídající kvality“ (good quality job)? Je to ta práce, která nejlépe odpovídá přání a schopnostem mladého člověka? Nebo práce, která vyžaduje určitou úroveň vzdělání, kvalifikace, schopností? Nebo práce v dané lokalitě ekonomicky nejpotřebnější? Ale co když je v daném regionu zapotřebí zcela jiná práce než ta, která vykazuje určitou „kvalitu“, která lidi baví a k níž mají určité schopnosti? Tyto zásadní strukturální otázky je třeba vyřešit co nejdříve, protože jejich ignorování by mohlo být vážnou překážkou funkčnosti systému. Pozitivním rysem programu je, že sleduje specifické potřeby na regionální bázi. Tím velmi konkrétně cílí na specifika trhu práce, která se mohou velmi lišit region od regionu. Regionální řešení problému je proto považováno za hlavní podmínku úspěchu celého programu.
A za třetí je třeba se zamyslet nad skutečností, že každý program s velkou finanční alokací vyvolává u některých lidí pokušení se na něm obohatit. Proto považuji za zcela nezbytné opatřit jej účinným systémem monitoringu a kontroly, který by případnému zneužití zabránil.
Za těchto podmínek lze program považovat za přínosný a životaschopný. Alternativou je nedělat nic a čekat, až to trh vyřeší. Není pochyb o tom, že i toto řešení se nabízí. Nebylo by však sociálně únosné, vedlo by k dalšímu zvýšení nezaměstnanosti mladých, jejich frustraci, plýtvání jejich lidským potenciálem a bylo by to pěkně drahé! Vyplácení dávek, ušlá mzda a z ní plynoucí daně a další odvody ve prospěch národních fiskálních, sociálních a zdravotních systémů a celkový dopad na utlumení poptávky je z tohoto titulu odhadován až na více než 150 mld. EUR ročně. A to je i čistě ekonomicky - bez ohledu na humánní aspekt věci - cena příliš vysoká.
