Letní kurz francouzštiny mě zavedl na jih Francie. Dopoledne patří škole a francouzskému jazyku. Volná odpoledne lze využít k toulkám krásným krajem Provence nebo k návštěvě přísně střeženého místa v Cadarache.
Projekt ITER je zkratka názvu INTERNATIONAL THERMONUCLEAR EXPERIMENTAL REACTOR. Na projektu spolupracuje EU, USA, Japonsko, Rusko, Čína, Jižní Korea a Indie. Je to technicky i finančně velkorysý projekt, svého druhu největší na světě, jehož rozpočet jistě přesáhne 10 miliard EUR. Roční výdaje na provoz se budou šplhat k půl miliardě EUR. Stručně shrnuto, je to nákladná, ale velmi důležitá evropská cesta pro komerční využití jaderné fúze jako čistého, udržitelného a ekologického zdroje energie. K tomu bude sloužit obří oroidní komora v magnetických cívkách zvaná TOKAMAK. To je pro změnu zkratka z ruštiny: TOroidalnaya KAmera Maghitnaya Katushka).
Jak jsem se dostala dovnitř areálu, kam neproklouzne ani myš, já? Evropská unie platí asi 45 procent všech nákladů na výstavbu reaktoru a provozních budov. A já jsem místopředsedkyně Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu. Tedy člověk, který bude vynaložené náklady kontrolovat. A řeknu vám, některé věci si člověk neumí vůbec představit, dokud je neuvidí na vlastní oči.
I proto se mi dostalo skutečně velké pozornosti vedení z ITER i ze společnosti F4E z Barcelony, přestože měli právě dvoutýdenní dovolenou. Mými průvodci byli Glenn Counsell, Deputy Head of ITER Department, F4E, Romaric Darbour, Deputy Project Manager SBPS Project Team, F4E, Cruceana Ioan, Head of Cabinet of Director General, ITER IO, Thomas Tardif, SBPS Quality and Safety Officer, F4E, a Radoslav Sinkovic, Internal Auditor, F4Eu. Už tady vidíte, že to bude složité. Prohlídku s odborným výkladem lze do jednoduché a lehce pochopitelné podoby převézt jen stěží. Ale pokusím se.
ITER, latinsky cesta, je označení pro jeden z největších technologických projektů na celém světě. Spalování fosilních paliv je nejen finančně náročně, ale hlavně velmi neekologické. Proto se velké světové státy ve spolupráci s EU rozhodly najít nový, čistý a udržitelný zdroj energie. Řešením je získávání energie z kontrolované jaderné fúze, která probíhá v přístroji nazvaném TOKAMAK. Tento obří kolos váží přes 23 000 tun, zabírá plochu 42 hektarů a je vysoký přes 60 metrů. Kdo neviděl, neuvěří.
Projekt bude znamenat obrovský přelom v získávání energie. ITER začal svou cestu již v roce 1985, kdy na Ženevském summitu došlo k dohodě mezi Velkou Británií, Francií, SSSR a USA. Tato dohoda si stanovila za cíl vytvořit projekt zaměřený na vývoj energie pomocí jaderné fúze k mírovým účelům. Od této doby uběhlo mnoho let, než konečně v roce 2005 došlo k vybrání místa na jihu Francie, na území francouzského výzkumného centra pro jaderný výzkum Cadarache v Saint-Paul-les-Durance, asi 60 km severovýchodně od Marseille. K projektu se přidaly další státy.
Přesvědčila jsem se při prohlídce reálu, že práce už opravdu začaly. Zatím se staví několik z plánovaných 39 budov. Stavět se bude ještě dvacet let. Plánuje se skutečně na neuvěřitelně dlouhou dobu dopředu, i tím je celý projekt jedinečný. Důležitým mezníkem bude rok 2020, kdy má dojít k vyrobení první plazmy důležité k výrobě energie. Na rok 2027 je plánováno spuštění ostrého provozu.
Bez zapojení mnoha států by se něco podobně gigantického nikdy nemohlo uskutečnit. Zapojení firem z celého světa, převážně však z Evropy, je obrovským přínosem pro evropský výzkum a vývoj. Přináší firmám nové know how, inovaci a větší konkurenceschopnost. Pro vaši představu, k realizaci Tokamaku bude třeba asi 10 miliónů komponentů! Pracují na nich firmy z celého světa. A řada z nich je i z České republiky.
Určitě se sem vrátím na kontrolu příští rok! Kontrola evropských financí a jejich využití na smysluplné projekty je mojí prioritou. A někdy prostě čísla v tabulkách a stohy dokumentů v šanonech nestačí na to, aby si člověk uvědomil význam a velikost něčeho tak nepředstavitelného, jako je bezpečná jaderná energie pro celý svět.
