Kapková závlaha je důležitější než emisní limity

Evropští aktivisté chtějí zlikvidovat evropskou konkurenceschopnost, aby omezili produkci CO2. Jak pak budou pomáhat zemím, kterým dochází voda?

Abych mohl pomáhat, musím na to mít prostředky. Fyzické, finanční, nebo intelektuální. Evropa rozesílá svá eura na pomoc všude možně po světě, mnohdy bez skutečného efektu. Jenže s tím, jak se budou zvedat náklady na zavádění obnovitelných zdrojů, na přebudování sítí, na záložní zdroje (v následujícím období to má být čtvrtina rozpočtu EU) a současně se bude zdražovat elektřina a bude klesat konkurenceschopnost evropských výrobků, bude také klesat objem prostředků, které bude moci Brusel posílat potřebným i nepotřebným režimům a vládám po světě.

Jedním z nich je Indie, druhý nejlidnatější stát světa. Podle článku z Lidových novin, který se odvolává na Indy citovanou televizi CNN, je v zemi, která má asi 1,3 miliardy obyvatel nedostatek vody velkým problémem. Její nedostatek tam trápí 600 milionů lidí, což je víc lidí, než žije v celé Evropské unii… Míru problému ilustruje popis scén ze slumu na okraji Dillí, kam dováží vodu cisterna jednou za 10 dnů. Na rodinu připadá 60 litrů vody na den. Na všechny její potřeby od pití, přes vaření po praní a osobní hygienu. Pro představu průměrná spotřeba v Česku je téměř 100 litrů denně na osobu.

Kromě stále rostoucího množství lidí vodu v Indii odebírá zemědělství a samozřejmě i průmysl. Zároveň Indie nepatří mezi země, které je možné dávat za vzor efektivního nakládání s vodními zdroji. To vše znamená, že země by zjevně potřebovala získat moderní hospodárné technologie. Například pro kapkové zavlažování v zemědělství na jedné straně, na druhé straně pro velkokapacitní odsolování vody z Indického oceánu, který zemi ze zhruba dvou třetin obklopuje.

Kdyby tedy chtěla Evropská unie udělat pro svět něco, co bude mít opravdový přínos, tak by pomohla Indii s nákupem špičkových technologií pro hospodaření s vodou a pro její získávání.

Jestli jim opravdu tak leží na srdci boj proti produkci CO2, měli by to dokázat. Indie totiž patří mezi největší spotřebitele uhlí na světě a jeho spotřeba v zemi stále stoupá, takže země produkuje čím dál víc emisí a skleníkových plynů. A je jí to jedno. Kdyby však dostala od zelené EU peníze na nákup (izraelských) technologií k zajištění vody pro polovinu svých obyvatel, dá se očekávat, že bude k požadavkům na snižování emisí vnímavější. Třeba si pak i objedná nějaké evropské větrné či solární elektrárny.  

V každém případě je pro situaci ve světě daleko důležitější, jestli mají Indové co pít, než to, jestli EU vnutí Evropanům elektromobily. A nejde jen o Indy. Podle loňské studie na základě informací z NASA  je na světě 34 oblastí kriticky ohrožených nedostatkem vody. Mezi nimi samozřejmě Blízký východ, ale také třeba severovýchod Číny.