Pánev

Občas člověk dojde k poznání, že situace je vážnější, než myslel. Vilma kupříkladu šla jednou s jednou partou z diskotéky. Že jich bylo více a šli po chodníku v jednu v noci ještě nezaručovalo, že by se byla nacházela v bezpečí.  

Jdete po chodníku, navíc naproti kostelu a zničehonic na vás nacouve auto. Vilma třískla do kapoty a zařvala, ten kluk se otřepal lehce. Řidič jen houkl: "Jsi živá?" a pak spěšně odjel...

Dovedli jí domů, šlo se jí ztěžka. Rodičům namluvila kvůli starší partě, že upadla ze schodů do sklepa, a tak ji bezelstně vyslali na internát do Litomyšle. Kamarádky jí pomohly s taškou a těšily ji, že to bude zřejmě dobrý a snažili se jí "rozchodit" tím, že ji zezadu tlačily. Viděl to jen Alois Jirásek, němý to dávný svědek na svém kamenném trůnu, soudil o tom co soudil a ony si mu opět nesedly na klín, jinak prý by neodmaturovaly, to věděl snad každý ze školy.

Noc byla bolestivá a ráno ji vychovatelka s tím, co jí svěřila děvčata poslala rovnou alou do nemocnice. Vilma tam šla mnohem déle než normálně, ke konci však odpočívala už každých deset metrů. Doktor ji omrkl, oskenoval ze všech stran a pak řekl: "Sedněte si slečinko na tenhle vozík, ted´si tu poležíte takový dva měsíce, máte zlomenou pánev!" 

Sestřička přestala datlovat a začala se horlivě vyptávat, jak to přijde, že má někdo zlomenou pánev? Vilma cosi koktala, ale pak šla s pravdou ven, napsali si řádně vše a pak na pokoj za ní přišel  i příslušník, který učinil výslech. Dalším hostem byly spolužačky, které se ještě jednou otočily pro věci a hlavně knihy, které si na nich Vil vyžádala.

Větším šokem však bylo, že rodičům intr zavolal strašlivou věc, a to, že se jí stala dopravní nehoda, což bylo horší. To nedomyslela.

Parta událost víceméně popřela, šlo o řidiče povedéné kvítko, a tak raději řekli, že si moc nepamatují. Bylo jasné, že nechtějí mít  žádné oplétačky. 

Na pokoji číslo sedm bylo devět obsazených lůžek, věkový průměr osazenstva odhadovala na šedesát let. Další týden ale na kratší dobu přišla třicetiletá Karla, která jí doporučila zajedno knihu "Láska a smetí" a pak,  již ztlumeným hlasem vyprávěla obsah jakéhosi zvráceného porna se zvěří.

Ženy se nemohly stále dohodnout, zda mají nechat okno otevřené, či zavřené. Poštěkaly se také, jaké místo obsadí u oběda, jak se vaří okurky a jestli pan Vomáčka je či není ještě na živu. Jedna ho viděla, další ne, třetí pravila, že je podoben staršímu bratrovi.

Vilma nesměla chodit, což alespoň pravidelně dvakrát denně porušovala chůzí na wc, kolegyně hlídala, jestli vzduch je již dostatečně čistý...Ovšem zbývajících sedm párů bystrých očí to pro pořádek udalo. Vilma dostala vynadáno, že nebude moct mít děti a ženy se pustily do vyprávění, kterak v šedesátých letech na ně přišla těžká hodinka a dramatizovaly a užívaly si to náramně. Nyní je okřikovala Karla.

Přečetla tam veškerou doporučenou četbu do školy, i více. Z lyžáku jí přišel lístek s autogramy aj od samotného ředitele tam byl. Třetí den pobytu měla veliké šoky, když pro ni přijel černovlasý mladík Michal, branec náhradní vojenské služby s tím, že má za úkol ji vykoupat. Kromě ní jí všechny ženy tuto nespornou poctu záviděly. Urputně se tomu bránila, slezla a vypoklonkovala ho za roh, odkud měl stálé starosti o její bezpečí. Nevěřila mu ani slovo.

Nutno říci, že jinak byl bezva, půjčil jí walkmana, kazety, připojil jí i keyboard, aby mohla pořádat dobročinné koncerty. Rodiče přijížděli o víkendech a vozili jídlo, po devíti týdnech byla o osm kilo lehčí, nejedla. Jídlo povětšinou končívalo pod okny ústavu, kde se o ně praly divoké kočky, což zařizovala Karla.

Seznámila se s celou řadou zajímavých žen, svěřovaly jí své osudy, dokonce si tam vyměnila prstýnek s jednou cikánečkou Sandrou, chtěla po ní její, Vilmě se líbil ten její s hadem. Řekla si proč ne vlastně?

Po devíti týdnech na ní vše viselo, belhala se, nemohla pořádně dýchat a ze slunečního světla se jí točila hlava. Z češtiny měla ale později jedničku. S chlapcem se rozešla, přišla o partu, co ji nebránila ani. Byl krásný dubnový den a ona se dívala konečně doma na film "Osobní strážce".

A na toho Jiráska si pak sedly všechny holky přesně po tom večírku na přivítanou a co myslíte, odmaturovaly, Alois byl protentokrát blahosklonný. Když viděl tolik radosti, nemohl jinak.