Já jsem v době komunismu měl plat 2 500 Kč a moje žena 1300 Kč. Inkaso bylo 600 Kč, ( dnes 6 500 Kč) boty stály 300 Kč, dámské kozačky 600 Kč, dětské boty stály 150 Kč, bunda na dítě 300 – 350 Kč. Pračka v tu dobu byla za 10000 Kč, video v té době stálo 30 000 Kč. Pokud žena byla na mateřské a měla 600 Kč a to 26 týdnů a pak už nic. U druhého dítě to bylo 1200 Kč a to 26 týdnů a pak do dvou let 500 Kč. Porovnejte to s dnešními platy a cenami a dnešní mateřskou.

To porovnání musíte udělat s tím, jak to měli ve stejné době bezdětní. Tedy porovnat rozdíl v ekonomické úrovni. Lidé se při rozhodování o dítěti rozhodně nesrovnávají s tím, jak to bylo v Africe v 18.století....

No jo, když ona ve světě funguje nepřímá úměra mezi bohatstvím a počtem dětí. Čím je někdo chudší, tím více má dětí.

Nemám žádný problém s poklesem populace. Dle mého laického názoru je kapacita naší země tak kolem 5 milionu lidí. Ti by pak nemuseli žít v králíkárnách a bylo by víc prostoru pro zdravější výrobu potravin (pro těch 5 milionů lidí).

Pokud se podobně omezí růst populace i ve zbytku světa, budoucím generacím může být líp. Jen prostě část populace to odnese na svých důchodech. A co má být? Tak to prostě chodí, cena za přelidnění se musí nějak zaplatit.

V tom jsem s vámi zajedno, není nutné dělat jakákoliv propopulační opatření, pokles populace může mít pozitivní dopady, ale ať to tedy vláda řekne, že děti nechce, že má cíl snižovat populaci nebo ji nahradit populací jinou.... Nicméně to, o čem píšu, není primárně propopulační opatření, ale vyrovnání příležitostí dosud systémově deformovaných. Současný systém svou nerovnováhou určitým způsobem deformuje přirozený vývoj a je otázka, zda je to ku prospěchu věci, nebo ne. Navíc, pokud by byl záměr vlády skutečně snížit populaci a používat k tomu sociální inženýrství, pak je na pováženou, že stimuluje k vyšší plodnosti spíše lidi využívající dávky, než tu úspěšnější část populace.

Ono je to jednoduché. Když někomu dáte, musíte někomu jinému sebrat.

Ideální by asi bylo, kdyby bylo o dost větší daňové zvýhodnění. Percentuální. Aby byli motivováni všichni. Nicméně, většinu nákladů stejně musí nést ta rodina. Protože ta rodina má sice náklady 20 let, ale po těch dvaceti letech, pokud to dítě dobře vychovají, tak jim bude pomáhat zbytek života. I v době, kdy budou v důchodu a nikdy jiný jim nepomůže.

On někdo někoho nutí dělat z průměrnou mzdu 40 324 korun měsíčně. ????? Pokud někdo dělá za průměrnou mzdu, tak to znamená, že s takovou mzdou souhlasí a je se mzdou spokojený, Když manželka zjistila u první dcery, že má délku mateřské dovolené 28 týdnů a pak následuje mateřská dovolená 4 roky při které si může libovolně vydělat a dcera měla plat dvakrát víc, než když pracovala, šla do kolen a ona měla i s porodem 26 týdnů mateřské a pak nic tak šla do kolen. Tehdy ženské byly nucené dát dítě do jeslí a ne aby bylo u maminky co nejdéle a jít makat, jinak rodina nevyšla. Přesto se děti rodily. Protože manželé chtěly mít děti i s tím, že bude hůř.

Pokud dcera měla u mateřské dvojnásobný příjem než předtím, tak buď změnila práci a nebo ho měla hodně, hodně malý. Pod minimálním platem.

Nemyslím, že by na tom dnešní rodiče ve srovnání s bezdětnými byli hůř než třeba naši rodiče. Změnilo se vnímání ne o vlastní životní úrovni, ale o tom, co "nutně" musíme dopřát svým dětem, aby byly šťastné. Vždycky byly rodiny chudší a bohatší, i za těch komunistů. Ale bralo se to jako fakt, že nemohou mít všichni všechno.

Ovšem dneska máme rodiny chudší, které paradoxně mívají děti alespoň dvě a jsou smířené s tím, že jim nemohou pořídit všechno to, co by chtěly. A pak rodiny bohaté, které svým dětem mohou dopřát takřka cokoliv. Problém je ale s tou střední, nejpočetnější třídou. Nejsou ani chudí ani bohatí, ale žijí s představou, že jejich děti by měly mít všechno to, co děti z bohatých rodin. A pokud by jim to nemohli dopřát, raději je vůbec nemají, nebo maximálně to jedno. Pro jeho "štěstí" pak sami sobě odpírají, snaží se vydělat co nejvíc a jsou v neustálém stresu pod tlakem hypotéky a dalších nákladů, které takový život obnáší. Pak není divu, že druhé dítě už nechtějí.

Jde hlavně o to, že dříve byl sex jednou z největších zábav, jaké se člověk mohl zúčastnit. Byl čas na děti, protože v televizi byly dva programy a internet byl v počůraných plenkách. Dnes dítě znamená velké omezení zábavy, která je prostě zábavnější než to dítě.

Neskuhrejte, já kolem sebe vidím plno mladých s dětmi a nemají možná ani ten průměrný plat. Když se chce, tak to vždycky jde. Jen člověk nemůže chtít všechno najednou.

Němci to počítají jednodušeji.

Tvrdí, že vychovat jedno dítě do zletilosti znamená škrtnout jedno Porsche v garáži.

Záleží tedy na vašich příjmech - kolik Porschů si můžete koupit a na vašem rozhodnutí - kolik jich škrtnete.

A smůlu mají ti, kteří si nemohou koupit ani jedno Porsche...

Akorat to Porsche po 2 lety nic moc...