Velmi pěkně napsané. Je to silný příběh.

Včetně Vaší úvahy, jak se to potkává se životem člověka a jeho osobními volbami v různých situacích. Něco takového jsem zažil před několika málo lety.

V souvislosti s příběhem z Westerplatte jsem si vzpomněl na osud francouzského hudebního skladatele, mimořádně talentovaného. Něco z jeho díla jsem zaslechl a hluboce mi to utkvělo v nitru. Nádherná, křehká hudba. Jmenoval se Jehan Alain. Po nacistickém útoku na Francii padl v bitvě u Saumuru, když sám čelil s nesmírným hrdinstvím útoku celé německé jednotky.

Ďakujem za prečítanie dlhého textu. Hej, je to silný príbeh, človeka postaveného pred určitú voľbu. Čoho všetkého sme schopní zistíme, až keď sme konfrontovaní v tej ktorej situácii. Jeden môj dobrý známy hovorieva, šťastný ten, ktorý robí len ľahké rozhodnutia.

A v tom je rozdíl mezi Poláky a námi. Poláci bojovali a zachovali si národní hrdost. My jsme kapitulovali a člověka, který odmítl bojovat a z republiky utekl po letech parlament vyznamenal přijetím zákona o tom, že se zasloužil o stát. Podivná je naše povaha.

Vašek

Aj oni v podstate sa vzdávali bez boja, lebo so šabľami proti tankom...aj ich vláda bola evakuovaná atď. Vojaci sa len postupne dozvedali, že bojujú vlastne zbytočne a velenie zlyháva.

Ale máš pravdu, sú kritickejší.

Ja som raz bola s deťmi zo školy, kde chodila moja dcéra, na výlete školskom v Krakove a stavili sme sa aj v rodnom dome Papeža Jána Pavla II. a v Bazilike. Poľské deti slušne oblečené-šaty, nohavice, košeľa. Chovanie slušné. Deti naše-tepláky a šušťáky, kričali, mnohé ani nevedeli, kto to je ten Ján Pavol. Keď som im ja ako rodič povedala, že sa za ne hanbím, tak sa prestali chovať ako na ihrisku. Nejde o to, že Poľsko je katolícke, ale o ten prejav úcty či slušnosti.

Těžko říci, kterému z těch velitelů dá historie nakonec za pravdu. Tobě za článek

My sme tam šli busom z mesta. S nami šli ešte asi traja Nori v autobuse. Samotný výbežok je súkromný majetok už. Tam sa nedá dostať, asi by im to turisti ušlapali. Pamätník je postavený ešte za bývalého režimu. Ale tie jednotlivé časti sa snažia sprístupňovať a ako tak držať v čistote. Tá bitka o ničom nerozhodovala, mali málo munície a rukami a šabľami proti vyzbrojenej armáde? V mnohých besedách vojaci ďakovali veliteľovi, že ich nechal prežiť a mohli si založiť rodiny.

Janka, děkuji za článek.

Želám pekný zbytok dňa a zajtrajší prvý máj.

Jani, dobře jsi to popsala ať máš zítra poblíž rozkvetlou třešni!

Máme dve na záhrade, prepáč omylom som dala na mobile mínus.

Jsou psi, kteří jen zvednou hlavu, když v jejich blízkosti někdo vystřelí. Jen zpozorní.

A jiní udělají loužičku, když v dálce zahřmí nebo když někdo práskne dveřmi.

Nevíme, co po předcích podědili a co si prožili.

Je snadné mít jedny za zbabělce a druhé za hrdiny.

Jisté je to, že za svobodu téměř vždy se platí. A máme -li ji, pak díky těm, kdo nezvedli jen hlavu, když padly první výstřely.

Rozdíl mezi službou režimu a službou vlasti spočívá v tom, že to druhé se neodpouští

je ovšem taky pravdou, že když Poláci kapitulovali, tak se jich Němci ptali, ať jim ukážou tunely, když tak dlouho vzdorovali. Bylo jim sděleno, že žádné nejsou. Němci jim pak provedli hold za tak dlouhou dobu obrany města.

Áno to bolo na poloostrove Hel, tam sa držali do 1.októbra.

Hovorí sa, že ak sa Poľsko začína v Tatrách, jeho druhý koniec je na Heli.

I tak se dá na leccos ,,pohlížet"

Vďaka za prečítanie dlhého textu. Veď všetko je uhol pohľadu, pán Jirko, aj šťastie. Lebo to, čo robí šťastným jedného, druhého nemusí. Ako keď niekto tvrdí, že vie čo je po živote, tak ten to určite nevie.