Je zajímavé, že ač žil Beneš politikou 24 hodin denně, tak se skoro ve všech svých zásadních rozhodnutích mýlil.

Vy byste věděl že Němci, kteří rozpoutali dvě kruté světové války, se stanou na dlouhou dobu relativně "beránky", stejně jako Japonci. Jak je ten židovský vtip - ten svět je divnej, Židé válčí a Němci obchodujou ... Samozřejmě víra v dobro SSSR byla nesprávná.

Podle mě dobové okolností zmírňují případnou Benešovu vinu. Francii ani Británii se do války nechtělo, nakonec v té samé době, kdy Nečas cestuje s Benešovým návrhem, se Chamberlain ochotně kodrcá za Hitlerem až do Berchtesgadenu...Kdyby v historii neplatí, ale těžko předpokládat, že by v případě neexistence oné Nečasovy mise vypadala francouzská politika zásadně jinak.

Víc vyčítám Benešovi jeho levičáctví a submisivnost při jednání se Stalinem. To, že se rozhodl pro kapitulaci před Hitlerem, nepokládám za slabost, ale za uvážlivost a odpovědnost vůči "svému" lidu. Když se vůdce rozhodne válčit, má táhnout v čele vojsk jako ve středověku. Co je to za války, když jsou vůdci schovaní v krytech a na frontě umírají prostí vojáci. To se jim to dělá "hrdiny" v nedobytných krytech.

V čele vojsk už "maršálové" nejsou hodně dlouho, krátký čas po Napoleonovi

Bude rok 2062, dospěje 26 generace a stejně jako oněch 26 generací, bude si procházet část populace toto téma a přidají k tomu duch své doby, kde se tvořily základy jejich vědomí. Následně skončí na hřbitově i se vším co měli v hlavě ... .

Takovou hodnotu mají vlastně všechny následné pohledy generací po dané události.

Je to vlastně i "prokletí" lidského druhu, a i proč se minulost opakuje ... .

Druhá rovina je to, že vlastně čteme profil archetypu daného člověka, jak filtruje realitu, historii podle určité vývojové posloupnosti, jež se u každé generace zde stále dokola opakuje.

Zatím zde nejsou fáze kde se to tzv. prohlédne a učí se s tím pracovat a jít dále ... .

Jsme v pasti svého Matrixu ... .

Nebyl presidentem ve snadných časech. Ale byl sežrán vlastním egem a zvoral všechno, co se dalo.

Zasloužená karma. Obávám se, že Beneš se vlastizrady dopustil opakovaně, například i později, ke konci války, zcela "svérázným" a dobrovolným předáním velké části území předválečného Československa Stalinovi. Konkrétně Podkarpatské Rusi. Mám tam řadu přátel a vím, že tamní obyvatelé to chápali jako naprostou zradu a byli tím hluboce zklamaní. A taky si to posléze v totalitní Stalinově říši strašlivě odtrpěli. Další Benešovou kapitulací a zradou lidí této země byl únor 1948.

Beneš svojvoľne odpísal Podkarpatskú Rus už v roku 1939 a potom v auguste 1941, keď si chcel nakloniť Stalina.

Pripustil v rozhovore s vtedajším sovietskym veľvyslancom možnosť povojnového pripojenia Podkarpatskej Rusi k ZSSR.

Koncom marca 1945 sa uskutočnili v Moskve sovietsko-československé rokovania na najvyššej úrovni. Beneš počas nich potvrdil, že pripojenie "Zakarpatskej Ukrajiny“ k ZSSR považuje za prirodzené a len zopakoval, že formálne sa všetko uzavrie po oslobodení Československa, riadne zvoleným parlamentom.

Nielen celú Podkarpatská Rus, ale Sovieti dostali aj železničný uzol a mesto Čop, a 13 obcí ležiaci na území Československa, resp Slovenska.

Dnes se do Beneše snadno strefuje ale podle mne by ani Masaryk, kdyby byl mladší a ve funkci, to nesvedl o mnoho lépe. Po rozpadu "žaláře národů" nemohla ČSR s miliony Němců, nespolehlivými Slováky, maďarskou a polskou menšinou dopadnout jinak.

Z pozice dlouhodobého míru se to dobře kritizuje. V té době si ovšem mnoho lidí pamatovalo hrůzy Velké války, házet špínu bez kontextu té doby je nepatřičné. Zároveň dnes, právě z důvodu dlouhodobého míru, se mnoho lidí staví do pozice militantních aktivistů, jako tomu bylo před první světovou. Tento postoj podporovaný vládou je krajně nezodpovědný!

Jaký má dlouhodobý mír vliv na to, že Beneš zradil všechny kolem?

Ona nakonec ta dohoda s Hitlerem byla bezvýznamná, i kdyby k ní nedošlo, Němci by nás obsadili každopádně. Možná dnes slouží jako varovný příklad před dohodou s Putinem. Mohla by mít smysl diskuze, jestli mohlo mít smysl se tehdy bránit vojensky?

Tomu, jestli jsme se měli v roce 1938 bránit, budu věnovat jeden z příštích článků.

Často opakovaný nesmysl se stává integrující složkou našeho

(i vašeho) myšlení.

Především takových, jako autor, a těch kteří mu až ,,duchaplně" PŘITAKÁVAJÍ