Toto je vlastně čistě popis fáze vývoje vědomí, respektive mozku, zde pravé hemisféry, jež je aktivnější u ženského pokolení. Tato fáze se dnes již běžně vyskytuje v každé generaci a má své typické projevy, a vytváření vlastní reality.

My bohužel nevnímáme tu skutečnost, jak se naše vědomí rozvíjí ze stavu nula v době narození, a prochází mnoha fázemi, cykly, jež máme společné jak ve vlastní generaci, tak generací do minulosti. To vytváří naši osobnost. Bohužel ani nevnímáme tu skutečnost, že tato fáze byla už přítomna u generací před námi ... .

Jsme vlastně uzavřeni ve své vlastní hlavě a vývoji vědomí a s nám procházíme tzv. rozšiřováni horizontů naší reality, podle určitého posloupnosti, jež se zde stále generačně opakuje dokola, což zajišťuje generační a mezigenerační shodu, a schopnost vytvořit společnost, civilizaci.

Tato zatím uzavřenost ve své hlavě a realitě a v některé z fází s typickým projevem chování a vnímání reality, pak přenáší do společnosti určité negativa, jež se zde stále generačně a tím pádem historicky opakují.

Je to dáno tím, že v právní fázi projektujeme na druhé a společnost ve snaze sdělit pro mě co je zásadní a co považují jakoby ze shora či ... . Tyto fáze jsou dost manipulativní jak pro druhé, tak pro jedince, jimž si tím prochází, neboť snadno upadá pod různé fikce a protější prostředí jež to nějak kompenzuje či rozvíjí. Typický projev esoterika, entity, anebo nějaký guru ... .

Celé to otvírá doba, kdy jedinec nemusí pracovat pro udržení své rodiny, společnosti a pokračování rodu a výchovy potomků, jde za solitérním životem. Ne každá žena může vést solitérní, zabezpečený život, což aktivuje právě tuto fázi vývoje vědomí, kde je i určitá životní nuda ... . Jde o duševní druhou pubertu, jež otvírá především svobodný život bez větších existenčních závazků. Zde je potřeba jít ke kořenu věci a pozorovat co to vytváří a jak se to projektuje na okolí a zpětné vazby.

Článek je sice pro ženy, ale snad nebude vadit, když připojím diskuzní příspěvek, kterou bohyni miluji já. Je to bohyně Slavia. Dne 18. září 1964 se podařilo vrátit Slavii její jméno, které nesměla nosit celých patnáct let. Jméno Slavia odkazuje na staroslovanskou bohyni a poukazuje na fakt, že Slavia je slovanský klub. Největší zásluhu na navrácení jména měl tehdejší předseda Slavie Jiří Vrba, kterému se podařilo ve stanovách tělovýchovné jednoty najít odstavec, že jméno oddílu schvaluje valná hromada klubu. Na následující valné hromadě si tedy všichni odhlasovali návrat k původnímu jménu a někdejší komunističtí funkcionáři s tímto rozhodnutím nemohli nic udělat. Malba bohyně Slavie v koridoru Tribuny Františka Veselého připomíná právě tento slavný čin.