Mno, pan Klus se ve svých prohlášeních vždy zapomíná zmínit, že současná situace začala napadením nevinných lidí teroristy a že toto napadení převážná část palestinské populace oslavovala jako svůj úspěch... těžko potom hledat soucit...

Připomeňme si oslavy v arabském světě po 11. září...

Ačkoliv souhlasím s řadou věcí, které jste napsal, na rozdíl od Vás mám v konečném důsledku v diskutované problematice jasno - stojím na straně Izraele. Co by podle Vás měl Izrael dělat? Gazu si 18 let spravovali tzv. Palestinci sami a netřeba připomínat, jak za tu dobu rozkvetla. Desítky tisíc odpálených raket jednoznačně demonstrují jejich touhu po mírovém řešení. Já naopak obdivuju Izraelce, že jsou stále schopni tzv. Palestince zaměstnávat, zásobovat energií, vodou a dalšími nezbytnostmi nutnými k životu. Kdyby palestinští Arabové měli jen zlomek vojenských kapacit Izraele, tak tento už dávno neexistuje.

... a tím jste z toho zase udělal to rozdělení na Sparťany a Slávisty. Ono to totiž není tak že VŠICHNI sparťani hráli dobře a VŠICHNI slávisti špatně (nebo naopak), ale je potřeba to hodnotit jednotlivě - ale chápu, to dá moc práce a vy už jste si dres vybral.

Humanisticky se lze chovat k tomu, u nějž se dá očekávat podobný humanismus. I když Izrael není v tomto konfliktu bez poskvrny, zvířecky se choval celá dlouhá léta hlavně Hamás, "tiše" tolerovaný celou Gazou. Těžko pak cítit lítost k lidem, kteří se tohoto citu domáhají vůči sobě, ale sami ji vůči izraelským obětem nepociťují.

"Naopak řešením palestinsko-izraelského konfliktu je po eliminaci teroristů pouze jednání, jehož dlouhodobým výsledkem nemůže být nic jiného než vznik nějaké podoby palestinského státu."

Řada lidí není ochotna z humanitárních důvodů připustit ani eliminaci teroristů.

Za velké selhání OSN a dalších považuji připuštění a placení učebnic plných antisemitizmu snad horšího než za nacizmu. Výsledkem je většinový stav palestinské společnosti, kde prakticky nejde najít partnery k jednání opravdu ochotné uznat právo Izraele na existenci a mírové soužití s ním. Je to těžší oříšek než poválečná denacifikace Německa.

Když palestinci vyvražďovali civilisty na hudebním festivale, tak se Halík leda hloupě tlemil. A když se Židé začali bránit, přidal se ke sborovévu povyku levičáků a imámů napříč slavným vyspělým západem.

Nemůžeš diskutovat nějak inteligentně? Myslíš si, že čím více blbostí, tím si větší borec?

S článkem souhlas, až na to, že vznik "Palestinského státu" je po 7.10.2023 prakticky nemožný.

Dvoustátí bylo opakovaně navrženo a opakovaně odmítnuto arabskou stranou. Představa, že po masakru se náhle objevil na arabské straně někdo typu Ghándího a zcela by se zřekl jakéhokoliv násilí, je sice pěkná a impozantzní, ale nejspíše nereálná.

Žel, velmi pravděpodobně je to tak.

Izrael je demokratická civilizovaná země, která ve své jurisdikci i občanské praxi velmi realisticky a rozumně nechává svobodně žít různá etnika a různé náboženské skupiny za předpokladu, že chtějí konstruktivní smírné soužití v jednom státě a za předpokladu, že se zřekly vzájemného násilí.

Praxe také ukazuje, že je možné sice napjaté, ale i přesto plus mínus rozumně udržované sousedství s islámskou zemí jako je Jordánsko. Stačí zříci se údajně "odvěké nenávisti" a prahnutí po násilí. Velkým problémem Jordánska však je přítomnost obrovské palestinské menšiny netající se nenávistí vůči Izraeli. Samo Jordánsko a Jordánci jsou zdá se mnohem klidnější a umírněnější.

Tolik líbivých slovíček a "moudrých" zamyšlení na to, abyste nám sdělil, že pravda je na straně Palestinců.

Směšné a průhledné.

Ten závěr kdo koho podporuje já tedy pozoruji poněkud jinak. Co sleduji, tak palestinské Araby v širším měřítku podporují především rusofilové a Izrael zatánci demokracie.

Postoje zmíněných Klusa a Halíka k této otázce je opovržení hodné.

Asi takhle. Jsem dezolát, chcimír a rusofil. A podporuji Izrael. Sice chápu, že Palestinci cítí křivdu, ale záleží jen na nich, jak dlouho chtějí v té nenávisti k Izraeli setrvávat. Zatím je to právě ta nenávist, která jim zatemňuje mozky a díky které se vývoj jejich vzájemných vztahů nikam nepohne.

V případě Izraele a Palestiny je třeba změnit optiku a nedívat se na to běžnými standardy západního světa,to je myslím ta největší chyba,která způsobuje rozpory.Z Palestiny dlouhodobě a vytrvale létají rakety směrem na Izrael, ten si zvykl to v podstatě tolerovat, dokonce zásobuje Gazu trvale elektrickou energií,jen jednou za 10 let tam provede invazi a rozbije nějaká odpalovací zařízení,aby byl chvíli pokoj,než to začne nanovo.V Palestíně jsou lidé již po generace vychováváni pod doktrínou,že Izrael je třeba zničit a co nejvíce Židů pozabíjet.V Gaze byl Hamás demokraticky zvolen do čela všemi obyvateli,podporován,a když provedli poslední útok na Izrael,tak lidé je v ulicích spontánně oslavovali jako hrdiny.Jakkoliv je pojem kolektivní viny u nás na Západě prakticky tabu,tak zde se jedná o ukázkový případ (těch pár procent palestinců,kteří jsou proti tomu,je zanedbatelných).Občas zminovaný výrok,že "v Gaze nejsou žádní civilisté,pouze teroristé a jejich podporovatelé" tak není daleko od pravdy.Přistoupit na nějaké příměří ze strany Izraele a dál nic nedělat jen znamená,že do 1 roku tam mají obdobný útok zase.To si mají nechat líbit? Nám se to z našich podmínek kritizuje,ale zkusme si představit,že máme podobného souseda my...

Dle mého názoru jsou řešení jen 2:

- nějaký mezinárodní protektorát v Gaze, kdy by místo Hamásu byli do vedení země dosazeni nějací úředníci pod patronací OSN, kteří by zaručovali,že se útoky na Izrael už nebudou opakovat (sami Palestinci to nezaručí)

- skutečné vyčištění Gazy. Samozřejmě ne genocida nebo vyvraždění obyvatelstva,ale jejich přesun do jiných spřátelených islámských zemí,které je dobrovolně přijmou na své území (tady je samozřejmě problém v tom, že Palestince nikdo u sebe nechce (proč asi?),ale to je už na tlaku mezinárodních organizací,aby tu dobrovolnost zajistily.

Jinou možnost,jak zabránit dalším útokům z Gazy na Izrael nevidím,takže do té doby holt převládá právo Izraele na svou vlastní obranu,když to nikdo jiný nechce dělat.

Nemohu si pomoci, ale zásadně stojím na straně napadaného a netoleruji agresora.

Co bylo v roce 2014, co nám tehdy na ČT sdělovali, zásadně neopomíjejme. V tom si můžete pomoci.