A když vyhraje volby na prezidenta Miroslav Kalousek, budeme taky tak šťastná země jako království krále Miroslava?

Je to Miroslav? Je!!! Základní kritérium je naplněno, tak co do toho šťouráte.

Jóó, horší by bylo, kdyby to byl Jyrka.

souhlasím

Zaslouženà karma

Komunisty nesnáším, ale tohle je bohužel pravda.

Tedy já už blbnu, chtěl jsem napsat, že je to trochu přehnané.

Už se opakujete. Vážně myslíte, že někoho zajímá na co si přepnete o vánočních svátcích? Máte DO, takže když se Vám to nelíbí, tak si přepněte třeba na hudbu z Respiria.

Je hezká a řemeslně výborně zpracovaný film. A agitku, pokud budete hledat, najdete skoro v každé pohádce (asi jen s výjimkou Cimrmana, protože zatím co si na člověku smlsne kdejaká havěť, jeleni se klidně pasou), protože obvykle dobro vítězí nad zlem. Agitačně můžete pojmout např. i takové Jezinky a jejich vkrádavé prstíky můžete označit za vměšování vrahů z Wólstrýtu a CIA, a příkladů by se našlo určitě víc. Pravda, je to možná neaktuální, protože děti by měly být připravovány na dnes velmi často opačnou situaci v životě a příliš dobrosrdečná výchova je pak kontraproduktivní.

Je to věc přístupu. Ale že zrovna před dny volna, a pro někoho i dny sváteční, dny klidu a míru, potřebujete zaměřovat se tímto směrem.... že se vám chce.

Je to hezká pohádka a ....

Takových filmů je...třeba Císařův pekař (a vice versa ). Přesto je ten film skvostný. Jenže víte, tohle je těžké. To by člověk mohl za komunistickou agitku označit i seriály Star Trek a co si představit američtějšího než je tohle. Ta společnost popisovaná například v Nové generaci není nic jiného než komunismus v ideální podobě, (tedy naprosto nerealistický konstrukt). Samozřejmě, že tomu tam tak neříkají a tvůrci by to jistě razantně popřeli.

Antikarma jak Brno.

Viz komentář Karla Boháčka.

Agitky vznikají za každého režimu. Někdy ta agitka je i jen v takové míře, že všichni sice vědí, že to agitka je, avšak po formální stránce nelze nic namítat. Například v současných amerických filmech je nepsané pravidlo, že alespoň jedna z kladných postav filmu musí být tmavé pleti. Proti danému filmu v téhle souvislosti nelze nic namítat, protože skutečně není důvod si myslet, že neexistují situace, kdy pět bílých Američanů si neví rady nebo nemá odvahu zasáhnout, ale ten správný nápada dostan jediný přítomný Afroameričan nebom odvahu najde jediná přítomná Afroameričanka. Takové situace mohou nastat, takže když člověk vidí jeden takový film, nepřipadá mu to divné. Když takových filmů vidí dvacet a pokaždé se něco podobného opakuje, už to začne být směšné a nepřirozené.

Podle mého názoru je dlůležité, zda si takovou agitku můžeme odmyslet, či zda je přímo základem daného filmového díla.

Ve filmu "Marečku,. podejte mi pero", si můžeme odmyslet to, že profesor říká Kroupovi "soudruhu Kroupo" místo "pane Kroupo", a můžeme si odmyslet i to, že Kroupa, aby mohl být mistrem, musel být v KSČ. Odmyslet si to můžeme proto, že se kolem toho netočí děj filmu.

Ale například u Třiceti případů majora Zemana si nemůžeme odmyslet boj majora Zemana proti nepřátelům socialismu. Tam to totiž je přímo námětem některých dílů seriálu.

Podle mého názoru je v Pyšné princezně té agitky dost, ale stále převládá běžný pohádkový příněh nad tou agitkou. Při sledování filmu si to můžeme odmyslet.

To je můj názor.

Ještě napíši:

Když je tam pět bílých Američanů a správné řešení napadne toho šestého přítomného, který jako jediný je tmavé pleti, tak si tu agitku mohu odmyslet, protože za prvé se to stát může a za druhé myšlenka filmu na tom nestojí. V ději filmu někdo musel být tím šestým, který to správné řešení našel. To, že to byl zrovna Afroameričan, je sice úlitba současné ideologii, ale nemění to nic na základní myšlence filmu. Kdyby ten nápad dostal někdo z těch pěti bílých, děj by pokračoval úplně stejně.

Když však anglickou královnu ze šestnáctého století, která je historicky doloženou osobou a u níž zcela bezpečně víme, že to byla běloška, hraje umělkyně černé pleti, tak to už je na můj vkus hodně přehnané.

Samozřejmě "nejsu blbý", abych nepoznal, že Pyšná princezna, Princezna se zlatou hvězdou, Byl jednou jeden král, Císařův pekař a Pekařův císař jsou agitky jako ošípané, nicméně se ale na ně o Vánocích vždycky rád podívám, protože i přes všechny ideologické neduhy pořád nejlépe splňují mojí představu o filmové pohádce (na rozdíl od většiny novodobých zpracování).