Pěkné!

Děkuju!

Evičko, díky

chudák kráva měli si ji nechat

Luxusní!!!

To mě těší, díky

Moc pěkná povídka, Ivanko. My jsme měli kdysi krávu Stračenu. Když ji rodiče v padesátých letech min. století, po založení JZD, museli odvést do kravína, tatínek se na ni aspoň chodil dívat - a litoval ji. Doma se o ni pečlivě staral. V létě dostávala do hrantu trávu, jetelinu nebo čerstvě nařezanou kukuřičnou řezanku, v zimě z půdy voňavé seno Podlaha chléva byla vystlaná čistou slámou. A jaké to bylo tenkrát v tom družstevním kravíně? Stála ve společnosti dalších asi padesáti krav na studené, tvrdé, věčně znečištěné mokré betonové podlaze, tatínek ji stále litoval... A přitom ta naše Stračena nebyla žádné milé a poslušné zvíře. Byla mladá - a proto svéhlavá, trucovitá a vzpurná. Když ji například maminka v poledne dojila, musel někdo z nás dětí stát s klacíkem u její hlavy, aby byla v klidu než jí maminka podojí. A to se jí přesto občas povedlo ohnat se hlavou, švihnout ocasem, anebo kopnout do hrotku s čerstvým mlékem a převrátit ho. A přesto jsme ji všichni milovali a bylo nám jí líto když odešla. Ivvako, ta tvoje" hodná kravíčka Bábika mi dnes připomněla i tu naši zlobivou Stračenu. Díky i za to. Karma.

Děkuju, Mirko

Zvířata ví a umějí víc, než si myslíme. S citem napsáno, Ivi

Jene, myslela jsem v Turecku na Tebe a Soňu: tolik toulavých koček a psů jsem v životě neviděla Díky za návštěvu

Krásný blog. Krávy mají nádherné oči. Ne nadarmo se říká Héra kravooká.

Vašek

Jsou celé krásné Díky, Vašku