Honzíku, to byl krásný příběh, jsem ráda, že i s mojí oblíbenou Maruškou. Vzpomínám, jak jsem strávila na invalidním vozíku 1/4 roku před a po operaci zlomeného nártu. A od té doby hodně citlivě vnímám, jak málo se na pohybově postižené lidi někde hledí, jak těžké je sjet z chodníku, nebo jak si prodejci dávají před obchody na chodník ukázku zboží, čímž naprosto znemožní, aby právě tudy invalidní vozík mohl projet.

Mám nevidomou kamarádku Klárku a nikdy ji nepřestanu obdivovat, jak všem těžkostem čelí... a právě taky s úsměvem i vtipnými glosami.

Děkuji za krásný komentář, Zdeni. Hezkou neděli😺

Moc pěkné.

Dík😺

Maruška mi vždy rozsvítí den.

Vašek

To mě těší Vašku

Za blogZdravie je dar neoceniteľný.Mńa raz kamarátka pozvala na tzv. dark dinning, teda večeranie potme.Má to taký silný empatický rozmer, vďaka úplnej tme človek môže navnímať, aké je to byť nevidiaci alebo zrakovo znevýhodnený...

Slysel jsem o tom, Janka, pro vnimaveho cloveka je to jiste velmi hluboky zazitek. 😺

Ano, zdravý člověk si většinou vůbec neuvědomuje, jak obrovské štěstí má. Krásný článek

Tak jest, Ivi. A díky😺

Pokaždé, když vidím vozíčkáře nebo slepce, si uvědomuji své štěstí. Povedený víkend, dobrý muži, tobě a blízkým!

Děkuju, Horste, krásnou sobotu😺

Používá Maruška parfém :-). Mám problémy s bederní páteří, když mě to chytne, slibuji si jak budu cvičit, když to přejde, myslíš, že pravidelně cvičím :-)))? Karma, Honzo.

Velice decentní, Jardo, pokud bys jí nepolíbil ruku nebo nepomohl do kabátu, tak bys to ani nepoznal. S tím cvičením atd to máme stenjě😺

Jak Vás po tomhle příspěvku člověk může nenominovat na Blogera roku, to nechápu.

Díky moc, vážím si toho