Pokud někomu napíšu svůj názor na jeho text, obrázek, film, atd. nemůže se jednat o toxický text. Ale samozřejmě jsou jedinci, kteří odlišné názory neunesou a pak to mohou hodnotit jako toxický text. Jsem však toho názoru, že tito lidé by neměli otevírat diskuzi, budou pak v klidu.

Ano, váš názor je naprosto v pořádku a mohu vás ujistit, že jej nepovažuji za toxický. Ale nemyslím si, že ženy, které jdou na koupaliště, si oblékají plavky proto, aby si poslechly názor lidí na svoji postavu. 😉 Možná by podle vás neměly vycházet ven, aby mohly být v klidu. 🙂

Je dobře, že jste ty rady nakonec nechala bez reakce, protože jsou absolutně na nic, nefunkční, kontraproduktivní. Myslím, že jste správně pochopila, že klid na duši nepřichází z venku.

Určitě klid na duši nepřichází z venku. 🙂

Každý kdo si dává fotky na různá veřejná média, sítě to přece dělá, aby se ostatním ukázal a čeká nějaké hodnocení. Většinou asi kladné :-). A jestli hodnocení nechce, nebo neunese negativní, tak si zablokuje komentáře, nebo nic neukazuje. Jen je pak otázka slušnosti jestli to sprostě pohaníte, slušně odmítnete, nebo pochválíte.

Takový postoj možná lze akceptovat u dospělých, ale problém se týká také dětí a dospívajících, kde lhostejnost k oněm toxickým komentářům (které v kolektivech probíhají i v reálu) může vést i k tragickým koncům.

Nesuď, neposuzuj - to je - aspoň já to tak vnímám - základní imperativ všech moudrostí světa, včetně Bible. "Toužíš-li po míru, snaž se změnit sebe, ne druhé. Je snazší nazout si boty, než pokrýt celou zemi kobercem" (Tony de Mello) .

Ale rovnou se do této fáze a postoje vnímání světa nerodíme, to by ostatně zde byla jen nuda. Navíc sklon takto formovat svět mají muži, u žen je to jiné ... . Vlastně se pořád celý život učíme skrze komunikaci a zpětné vazby ... .

Tolerance k bližním, jakkoli vzhledově odlišným by měla být společenskou samozřejmostí. Na druhé straně však dost dobře nemůžeme odsuzovat převážnou většinu lidí - kterým záměrně provokovaný, okázalý a zvrácený nevkus vadí.

To, co mám.na druhých vadí, vždy vypovídá více o nás samých. Je něco v nás, co tito lidé v nás provokují, a my bychom se měli zaměřit na to něco v nás, nikoliv na ně.

To neznamená, když jsme ve fázi tzv. ve všem vidět EGO, tak tomu je. Je potřeba se naučit vnímat jinou rovinu, a to že naše vědomí se stále rozvíjí na základě vnějších podnětů a vnitřního tahu, to je jeden zákon, druhý zákon je zákon dvou cesta a světů. Jeden svět nás stvořil a od něho máme veškeré nástroje i program jež vytváří naši lidskou realitu, ne třeba realitu slona. Tento program tvořila evoluce, příroda a odvěký boj o své místo na slunci. Zde je snaha o udržení svého kmene, lidského rodu, hodnot, řádu, tradic, otcovské a mateřské instinkty a lidská dualita – muž levá mozková hemisféra a žena – zase pravá ... . Zde není žádné Ego, ale kmen, kolektiv, instinkty a autorita a stav vnímání ohrožení svých hodnot, světa, reality. V tom tomto světě, do kterého se narodíme, tak si vytváříme z nuly své vědomí, realitu, existenci, a to opět díky onomu programu, proto je to generačně shodné, vytváříme podobné skupiny, společnost, stát, civilizaci, budoucnost ... . Je to soubor určitých pravidel, hodnot, řádu, chování, jež vytváří automatické podvědomé programy, jež pak reagují na stav, který nás ohrožuje či převyšuje. Zde se vlastně chováme jako stádo, tzv. stádový efekt., jeden začne a strhne se lavina. Zde je totiž kolektivní myšlení a vnímání. Proto zde bylo tolika pogromů a válek a jsou ... .

Druhý svět se aktivoval teprve od dob Osvícenství, zrušení poddanství, zavedení příjmení a vzdělání a narůstající informační tlak, jež rozvíjí náš mozek a ten se snaží reagovat sestavování určitých dynamik, jinak řečeno chápat a vnímat věci jinak, v prostoru, čase, a chování, a k tomu je potřeba Ego, oddělit se od lidského rodu, kmene, a poznat rozvíjet svoji identitu, osobnost, poznat, jak nás nitro vlastně vede a manipuluje skrze aktivity do svého okolí a zpětnou vazbu a tím se učí a rozvíjí, což je evoluce a my jsme na počátku. Je to čistě individuální cesta, duševní – celostní a zde jsou opět další fáze, které lze vyčíst z projevu dotyčného.

Fáze oddělení, kde je druhá puberta a ta má své fáze a projevy. 1. fáze je především o tom promítat své zkušenosti, cestu na druhé a snažit se je i měnit a měnit svět, pak třeba fáze Ego, jsou to ostatně pro civilizace destrukční fáze, zde se rodí lidské inženýrství, dnes třeba x pohlaví či náboženské – duchovní pohledy. Typické jsou zde dva, za nimiž lze sledovat aktivitu mozkové hemisféry a jejího úkolu pracovat s částí viděného světa. Mužské duchovno, jež v instinktivní rovině, rovině kmene vede k náboženství, vidění Boha autority a vytváří hierarchie typu církve, kde jsou vidět určité ceremoniály, pokud se odděluje od lidského rodu a kmene tak to směřuje k lidskému civilizačnímu inženýrství a vytváření sekt. Ženské duchovno v instinktivní rovině je vědma, léčitelka, řádové sestry, jež se starají o druhé ... Pokud dojde k oddělování ... , tak je to tíhnutí k ezoterice a lidské stránce světa, přírodě, planetě a hlavní jsou zde emoce, láska, rodina ...

Je to vlastně celé o tzv. psychologické kuchařce :-), kde je program, jež rozvíjí lidské vědomí od stavu nula a zajišťuje integritu jak vnitřní, tak vnější, svého rodu, rodiny, společnosti státu. Tento program má pak fáze a cykly s typickým chováním, myšlením, hodnotami, vidění světa, sekvence slov ... .

My jej nevidíme a zatím ani nemůžeme, neboť jsme uzavřeni do svého mikrosvěta, kde třeba chybí inteligence pro vnímání dějů v časové linii, měsíců roků, co si pamatujeme z druhého dne.

Navíc denně se narodí milióny dětí, jež jsou na počátku cesty a stovky miliónu lidí v určitých fázích ... . Proto je zde taková dynamika, zvláště když se prochází tzv. destrukční fáze. Pokud se nenaučíme vnímat a pracovat s tím to programem a jeho typickými fázemi, tak jsme odsouzeni k zasévání utrpení, už tím že špatně vyhodnocujeme situace a zpětné vazby ... .

Pokud jsme ve fázi Ega, tak mozek se tomu učí, co to vlastně jej a jak se projevuje v prostoru a postupně pixel po pixelu, skládá tento projev a co vlastně vytváří a je,

Ono je to možná trochu složitější, stačí malinko změnit hledisko - a pohled se hned může změnit. Jestliže by můj čin (jakkoli může vypadat jako poučování, hodnocení) pomohl byť jen na okamžik jedinému člověku (pro někoho stačí i projev solidarity), nejsou potom všechna promýšlení dopadu jednání pouze na vlastní ego...projevem ega par excellence?

Můžete někomu zvědomit jeho chování, ale to nemá být hodnocení. Prostě mu nastavíte zrcadlo, aby viděl, jak se chová, ale ke svému závěru by si měl dojít on sám, protože pokud mu předkládáte to, jak situaci vidíte vy a chcete po něm, aby ji viděl stejně, tak je to váš pohled na věc, který mu vnucujete.

tak já jsem se smířil s tím, že svět je plný ohavných, exhibujících oblud (myšleno tělesně i duševně) které se těší na nejmenší záminku jen aby mi mohly dát do rypáku, ztížit život, nebo aspoň vynadat. Myslím, že se to bude jenom zhoršovat, a řeším hlavolam, jak sejít ze světa aby mne přitom tyto obludy neobtěžovaly a nejlépe vůbec o mně ani nevěděly

To se vám jen zdá, Jindřichu, že svět je plný oblud. Je to tím, že se příliš díváte ven namísto toho, abyste se soustředil sám na sebe, což právě spouští vaši hlavu. Zkuste trávit více času tím, že zaměříte svoji pozornost dovnitř sebe samého. Pak budete více v srdci než v hlavě a vaše realita se začne proměňovat.

Co nepoučovat, ale dělit se o zkušenost. Kriteria hodnocení se mění. Petr pavel Rubens by nikdy nemaloval Twiggy.

Vašek

keď ja neviem, niekto aj cez delenie skúsenosti niečo podsúva, hlavne rôzni duchovní učitelia, ktorí si za to dajú i platit atď Ludia stále hľadajú odpovede, nikto nevie ako čo je, či je život po živote, či máme slobodnú vôľu...v podstate to nik nevie, niekto príjme niektoré akoby pravdy za svoje a keď mu to vyhovuje, tak faj, len silné egá sú a budú, ja za seba hovorím, viem, že nič neviem....