Ono je to možná trochu složitější, stačí malinko změnit hledisko - a pohled se hned může změnit. Jestliže by můj čin (jakkoli může vypadat jako poučování, hodnocení) pomohl byť jen na okamžik jedinému člověku (pro někoho stačí i projev solidarity), nejsou potom všechna promýšlení dopadu jednání pouze na vlastní ego...projevem ega par excellence?

Můžete někomu zvědomit jeho chování, ale to nemá být hodnocení. Prostě mu nastavíte zrcadlo, aby viděl, jak se chová, ale ke svému závěru by si měl dojít on sám, protože pokud mu předkládáte to, jak situaci vidíte vy a chcete po něm, aby ji viděl stejně, tak je to váš pohled na věc, který mu vnucujete.

Ano, to platí pro morálně neutrální jednání. Jenže pak tu máme i chování, které může mít dopad na ostatní. A ne každý ubližijící/šikanující člověk po pouhém "nastavení zrcadla" hned pochopí, čeho se dopouští, nezřídka je to běh na dlouhou trať, přičemž šikanovaní často trpí dál.

Podobné případy jsem měl na mysli; v nich by jakási etická reflexe (čím způsobím menší zlo) měla předcházet/dávat rámec úvahám o vlastním egu. Ale možná jste to tak myslela

Ano, pane Bílku. To jsem měla na mysli morálně neutrální rovinu. 🙂 Pak jsou samozřejmě situace, kde pro nastavování zrcadla už není prostor a je nezbytné striktně nastavit hranice. V tom máte jistě pravdu.