Včera večer jsem poprvé v životě viděl Bergmanův film "Hosté večeře Páně". V době jeho vzniku jsem byl ještě dítě a měl jsem jiné starosti resp radosti. V té době jsem totiž žádné starosti neměl. Dnes sice také žádné velké starosti nemám, ale vzhledem k tomu, čím vším jsem si v životě prošel, mi tento film padl do noty, protože souvisí hodně s tím, o čem v poslední době hodně přemýšlím... Nedoporučuji ho však ke shlédnutí křesťanům, kteří jsou momentálně v depresi.

Takže vlastně:

Čím hůř, tím líp.

Je tomu jako s dětmi. Pokud zlobí, musíme na to adekvátně reagovat. Cílem naši reakce je, aby změnily své chování a měly se dobře.