Na kremelském jednání o bratrské pomoci v r. 1979 si sovětští vojenští jestřábi oproti r. 68 s politiky úplně prohodili role.

Zatímco v 68 chtěla Sovětská armáda být na čs. území ve vší parádě (ženisti, tankáni, letci, chemici, rakeťáci...a nejen na nějakých titěrných třech jaderných depotech "Javor" podle tajné smlouvy s Novotným), moskevští politici se báli ztráty dlouhodobě úspěšně předstírané mírové mezinárodní image, v případě Afghánistánu to bylo naopak - na pilu tlačilo politické křídlo, zatímco tehdy racionálně uvažující maršálové byli zásadně leč neúspěšně proti "vstupu". A budoucí vývoj jim dal pámbuzaplať za pravdu, neb u Kábulu je dostihla karma za 56. v Maďarsku a 68. v Československu.

Honzo, americká Coca-Cola zachránila afghánského vůdce před moskevským jedem. To nevymyslíš.