To máte těžké, když být spratkem je dnes tak cool.

Mluvíte mi z duše, paní autorko !

Dnes je nesmíte k ničemu nutit. Pozdravit, poděkovat, uvolnit místo seniorovi v MHD se musejí sami rozhodnout. A jejich babička nad nimi stojící je bude bránit vlastním tělem.

My tedy nutíme...říká se tomu výchova. Nebo děláme něco špatně?

Za šílenství považuji klip - Jede rodina autem a cosi se porouchá. Otec říká matce, "nic se neděje". Půjčíme si od té společnosti, které již dlužíme. Žena se blaženě usmívá nad vynalézavostí svého muže. Na zadních sedadlech, zase blažené děti ! Mají super rodiče a vše je tak snadné ! ...

Skoro jakoby se na ty průšvihy těšili, že?

Rozbije se pračka a máma se blaženě usmívá. Půjčuje si totiž peníze jedním telefonátem a to je fakt extáze. Do dveří vstupuje její manžel o berlích a taky se řehní. Má totiž nejlepší pojišťovnu.

Máte pravdu, karma, mně se také líbí reklamy, ve kterých se maminka šťastně směje, že jí synáček pokecal zářivě bílý ubrus s ona ho bude moct znovu vyprat. Představuji si, co by mu asi normálně řekla.

Malá vzpomínka na Ohníček (Z redakční ponožky žížaly Sámošky) a jeho nevtipné vtipy pro děti: „Co bys udělala, kdybys vyhrála milion?“ „Koupila bych si spoustu bílých šatiček a všechny bych je umazala.“

Ireno, hezké sny bez spratků!

Přesto – lépe spratek ve snu než v reálném životě.