Jen bych podotkl, že náboženská víra dává lidem jednoduchý Koncept, který jim vše vysvětluje, ba co víc, dává jim naději, že v posmrtném životě vše bude OK. Stačí dodržovat určité instrukce. Muslim věří, aby ho Alláh vzal do Nebe, a stejně křesťan či žid věří, že se nad nimi Bůh smiluje a nepošle je do pekel. Ateista je přesvědčen, že náboženství a stejně tak posmrtný život jsou kognitivní omyly. Pak se s těmito "zisky" resp. ztrátami, musí nějak vyrovnat, aby se nezbláznil, musí si najít náhradní řešení, jiný smysl života. Vše se točí kolem smrti - co bude po ní. Ateisti jsou často velmi překvapeni, když v klinické smrti, jejich vědomí vystupuje z těla a jeho existence nějak trvá. Věřící jsou občas taky zaskočeni tím, že se jim v blízkosti smrti, v procesu umírání, dějí věci, o kterých v Bibli nebo v jejich jedinečné církvi není řeči. Život je plný mystérií. Koncepty se budou nadále vyvíjet.

"...ale u evolučního biologa, biochemika či astronoma mi to přijde trochu zvláštní. Někdy si říkám, jestli věřící působící v takových oborech skutečně v boha věří, nebo se jen podřídili určitému společenskému klimatu, a tváří se jako věřící, aby nevypadali jako ti ateističtí prosťáčci..."

Myslím, že na tom není nic zvláštního. Sám to nakonec zmiňujete, že víra se může pohybovat od oblasti jednoduchých představ (dědeček na obláčku) až po "skorofilozofii" (třeba tzv. negativní teologie provází církevní dějiny de facto od počátku - asi se není co divit, křesťanství nebylo zamýšleno jako exkluzivní záležitost, takže si v něm může najít to svoje analfabet i evoluční biolog).

Dobrý den Jiří, možná je prostě rozdíl věřit v něco, než věřit že to není.... A jen malý detail, pro nás křesťany je to Bůh, nikoli bůh...

Ale pane Vracovský, máte to špatně v základu. To není tak, že VĚŘÍME, že není. My tomu jen nepřikládáme žádný význam a nijak to neřešíme. Víra v nic neexistuje.

Podal jste návod na rozbředlou beztvarou hmotu lidí, každý s jiným vlastním názorem a přemírou tolerance. Jinými slovy permanentní láska a permanentní individuální pravda má zvítězit. Takovou rozbředlou společnost - obrazně řečeno - dostane na kolena "jakýkoliv barbar" - což se v historii potvrdilo. Jakýkoliv neznamená jedině někdo zvenku.

Ale kdepak, náš svět má svůj řád - Ústava, zákon, pravidla...jen k nim nepotřebujeme vyšší autoritu, před kterou v bázni po kolenou lezeme.

Máme své životní desatero, je trochu jiné v konkrétním tvaru, ale v zásadě se neliší. Dodržujeme ho svévolně, beze strachu z trestu, bez nutnosti se zpovídat a žádat rozhřešení a protože žijeme ve světě, který je konečný, neodkládáme nic na život posmrtný, protože víme, že jednou to skončí jednou provždy. Jediné, co vlastníme, je čas, který nám byl dán v tomto jediném životě a proto ho žijeme nejlépe, jak umíme s tím, že jednou po nás zbyde leda vzpomínka těch, které jsme potěšili. A nebojte, bránit se a zabíjet umíme také.

Tak tohle Vám kostelní Talibanci dají sežrat. Oni Vám tu zhurta vysvětlí, jak je ta víra povznáší, dělá lepšími a cennějšími než jste vy a jak jim ta víra dává sílu být mrchy psí na druhé. Je to velká legrace, na papíře je to o lásce k bližnímu, ale v realitě se to použije, když má jeden touhu druhým od huby brát a tipec zatínat.

Děkuju Bohu, že mne nechal být neznabohem. Myšlenka to byla výtečná, ale ty lidi se mu holt moc nepovedli...

...aplikovaná víra, to jsou hezké šatičky na přizemní myšlenky, ono každé svinstvo hned vypadá lépe, když ho oblékneme do víry v Boha.

P.S. Je mi upřímně líto těch, kterým víra pomáhá volit tu složitější a lepší cestu na životních křižovatkách. Ti šlapou životem ve stínu velkohubých věrozvěstů, kteří víru zneužívají k tomu, aby provozovali své ego.

Vše, co pomáhá lidem být lepší, má svou cenu. Ovšem musíme počítat s tím, že jsou i tací, kdo zneužijí cokoliv. A ti jsou, bohužel, slyšet vždy nejvíce.

Kdo se neseznámil se základy nelineární dynamiky, pro toho je fakt, že jedna trajektorie rychle naprosto převládne, zázrakem. Přitom fakt, že nelineárně dynamických systémů je nekonečně více než lineárních, je přece nabíledni. A fakt, že svět je v nerovnováze, je také velmi zjevný.

Odtud pozorované zázraky z nichž za největší o němž vím považuji existenci liddkých jednovaječných dvojčat čí vícer-čat. Tam je trajektorie nejsložitější a zároveň zázračně stabilní.

Antropomorfní bůh by něco takového v životě neuhlídal....

Meditace o víře je odvěkým nikdy nevyřešeným tématem, které lze rozpitvávat do nekonečna. Jenom časem hodně obdařený grafoman může spáchat tak dalekosáhlý nic neřešící a nic neříkající elaborát. Na tisících příkladů lze demonstrovat věřící pánbíčkáře, kteří v životě byli pěkné svině, zrovna tak jako zažrané nevěřící komouše, kteří se nakonec projevili jako charakterní klaďasové .. Tak se točí svět a jinak to nebude.

Já tedy vím jen o jednom zažraném komoušovi, který se projevil jako charakterní klaďas - František Kriegel, který jako jediný z naší delegace odmítl podepsat sovětský diktát, zvaný "Moskevský protokol", i když mu reálně hrozilo, že se domů z Moskvy nevrátí.

Víru lze chápat ve dvou kategoriích: buď jako apriorní čili rezignaci na důkaz, nebo jako transcendentální prožitek "boha". Do té první kategorie spadá téměř všechno, například víra, že se ráno zase probudím, když jdu večer spát, že je řidič autobusu, do kterého jsem nastoupil, člověk na svém místě a doveze mě spolehlivě do cíle, že se nějaké tvrzení shoduje se skutečností, že je nějaké učení pravdivé. Ovšem transcendentální prožitek boha je víra v živého boha a člověk, který věří takto, nemůže pak připustit, že "bůh možná neexistuje", o všem dalším ale může pochybovat.

Souhlas, zejména s posledním odstavcem.

> Přišlo by mi normální, kdyby stejně reagoval věřící: „Věřím v jakousi podobu a podstatu boha, ale musím připustit a také respektovat názor, že bůh není.“

Jenže to už by nebyl "věřící" v doslovném smyslu, ale jen "vyznavač náboženství", což se pro jednoduchost většinou označuje v přeneseném smyslu také jako "věřící", ale je třeba si uvědomovat rozdíl mezi těmito dvěma významy, jinak je to diskuse jeden o voze a druhý o koze.

Autor podle mne neměl na mysli, že by věřící připustil, že bůh není, ale že by připustil a respektoval n á z o r, že bůh není, což je trochu rozdíl.