Děkujeme za pochopení.
T88o68m79á53š 27G24a86y88e38r
Viléme, se zpožděním, ale srdečně Tě zdravim.. Moc pěkný blog. Další z těch, které vybízejí ke vzpomínání na doby minulé. Maturoval jsem v roce 65 a to už se na gymplu ( tehdy SVVŠ) nesoudruhovalo.
V21i21l73é82m 46R23a94v17e38k
Tomáši díky za kladné hodnocení Koncem šedesátek přišlo uvolnění, ale pak zase začalo přituhovat.
M67a79r83t51i31n 37I19r74e41i53n
Zpětně jsem si vzpomněl na legendární televizní seriály podle Dietlových scénářů, kde se soudruhovalo a čestovalo ostošest. Například v Okrese na severu tak legendární Pláteník zdravil snad i svou manželku a výroky typu „Tak, soudruhu, jak, soudruhu, žiješ, soudruhu?“ popř. „Já jsem čestný člověk, jsem přece člen strany,“ nebo absolutní zhovadilosti typu „Ale byla to strana, kdo to rozsekl,“ činily z tohoto normalizačního škváru nechtěnou parodii na normalizační škvár.
L10u91m59í41r 29V80i65t69h77a
Na soudruhy si pamatuju, na křupavé rohlíky ne. A to jsem chodil celej gympl skoro každou druhou neděli a o prázdninách (i vánočních) na brigády do michelské pekárny, občas i na počítadlo rohlíků. Byly gumové, sotva vyjely z pece...
V92o80k45o72u51n 97V69l28a51d17i19m47i82r
Tak na uplnem zacatku padesatych let ty krupave rohliky od soukromych pekaru, ci odpovednych vedoucich v jejich znarodnene pekarne jeste byly. Dokonce se jeste prodaval chleba od Otkolka. Jako deti jsme o nem basnili, ze Otkolek, pacholek pece chleba ze zmolek. No a ta slavna pekarna v Michli byla postavena vlastne v Roztylech. Kdyz jsem v roce 90 poletech prvne prijel domu na Sporilov, vsichni se tam nad kvalitou vyrobku z michelske pekarny rozplyvali. Pro mne to byla sadrogum jako z ostatnich pekaren. byl jsem holt zvykly na jinou kvalitu.
M67i41r87o88s46l47a51v 43P52a81v42l83í37č28e60k
Perfektní, Viléme. Díky Tobě jsem si také zavzpomínal. Třeba jak jsme se spolužačkou ve druhé třídě seděli na mezi a čekali, až půjde ze školy soudruh ředitel a my mu řekneme "čest práci" . Na gymplu jsme ale fakt (začátek sedmdesátek) "nesoudruhovali" - jedině pane profesore, ale byli jsme asi výjimka. Ovšem nejlepší to bylo na vojně - Nazdar súdruhovia . Nebo: soudrzi, n..erte mě, nebo vám urvu vocas, či - nejradši bych vás nakopal do riti, súdruhovia, atd. apod. .
V64i57l35é39m 45R85a44v20e10k
Na gymplu jsme také už nesoudruhovali. Faktem je, že někteří profesoři později byli v rámci personálních čistek postupně odejiti. Původně jsem chtěl do článku vmontovat i vojnu, protože užívaný pozdrav nazdar byl a je pozdravem Sokolů. Byla to legrační doba. Například někdo v době mimo výročí napsal na chodník "Ať žije Sovětský svaz" a vyšetřovala to STB jako záludnou provokaci
J32a67n90a 32K33o44z66á26k34o28v53á 40V43o28l27r43á49b98o12v88á
Moje kolegyně v práci vítá zákazníky pozdravem: Dobrý den, tady XYZ ze společnosti ZYX, já vás zdravím. No, spadla mně čelist a popsala jsem jí, že když narazí na někoho z mé věkové kategorie, ježí se nám chlupy na zádech. Takto se též soudruzi zdravili. A z té doby si pamatuji, že přítel byl přítelem a nebylo to maskování pro nerozhodnuté chlapy, kteří jsou vlastně jen a pouze milenci.
R30o58m97a26n 20K92o42z87e32l
Vzpomínka na TV debatu s Milošem Zemanem, šlo o "Kotel", kde se do něj jeden navezl, že neví, zda mu nemá říkat soudruhu. Miloš Zeman opáčil, že "soudruhu" mu klidně říkat může, že soudruh je pěkné slovo, které bylo za komunistů zprofanováno.
P31a39v18e94l 94K86u41c31h86t51a
Bylo to různé, v úrovni okresu či Ústeckém kraji to bylo často "rudější" než pod svícnem ÚV v Praze. Na vojně se soudruhovalo, oslovit velitele západního okruhu "pane generále", tuším že se jmenoval Veselý, by dopadlo špatně.
Jeden bývalý Sokol používal obrat "Zdar a sílu". Přiznám se, že jsem v tomto byl slabý a i podobné - Vzmužme se, Ni zisk, ni slávu - jsem neznal. A tak jsem to jeho Zdar a sílu chápal jako sovětský "Za Rossiju" a považoval jsem ho chvíli za "provokatéra "
L14e42o81n82a 54B72l13a72h10o61v96á
Vy jste byl na vojně v Táboře, pane Kuchto?
P12a42v89e29l 49D13v71o12ř85á74k
Jsem ročník 43 a v 1. třídě jsme ještě měli paní učitelku. Soudruh přišel až později.
Na VŠ jsme nesoudruhovali. A v práci také ne. Asi jak kde.
Ale "čest práci" - na to se nepamatuji.
Ale zasoudruhoval jsem si na nějaké konferenci, někdy v polovině osmdesátých.
Pořadatel si nás, přednášející, svolal a pravil, že účastníky musíme zásadně oslovovat soušky a souzi, jinak bud zle.
Byla to nahrávka na smeč.
"Soudružky a soudruzi, jako ukázku si nyní poslechneme z magnetofonového záznamu naším syntetizérem řeči zazpívaný chorál Svatý Václave."
A pustil jsem to. Příslušný souh pořadatel jakož i jistá část publika poněkud ztuhla.
V97i66l30é31m 13R57a35v67e20k
Na VŠ, už jsem to tu psal, se používalo oslovení kolego nebo pane kolego. V práci se také nesoudruhovalo. Byly tu však i schůze....
J56i59r72k34a 47L86i75b24e71ň47s89k68ý
Ach ta nostalgie, 30 halířů za rohlík, asi jo, ale plat 800 Kč pro absolventa SŠ a maximum, na které jsem se v oblasti kultury vyšplhal, bylo asi 2300, snad 2500 před revolucí resp.pádem režimu. Když mě někdo po roce 1970 oslovil "soudruhu", znamenalo to, že pracuje nebo že je komouš, ale v kultuře, v Praze, se to nepoužívalo, tam se uchylovali liberálové a pravičáci. Komunista po roce 1968 byl vlastně ekvivalent kolaboranta, I když jsme třeba chápali, že ředitel musí být ve "straně", pro mladší: ne v jakékoliv straně, ale v KSĆ, v předvoji lidstva,
- Počet článků 283
- Celková karma 27,59
- Průměrná čtenost 1546x