Paní Jano, David má obdivuhodnou vůli a všichni ti kdož svoje problémy zveličují (dělají z komára velblouda), by si z něj měli vzít příklad. Vám i Davidovi přeji jen to nej... a ať ho i nadále provází životem humor, optimismus, rodina a dobří přátelé.

Jojo, kdo by řekl, že nám v této době plné strachu bude poskytovat oporu a bude příkladem ochrnutý kluk, že?

Davidovi přeju stále nevyčerpatelně elánu a sil bojovat, a tobě, Jano, dík za tenhle blog, laskavý a dobrý ve všech významech toho slova.

Josefe, moc děkuji. Mám v této době vlastně jen dva důvody, proč napsat blog. David je jedním z nich :-). A myslím, že do dnešní doby se tohle náramně hodí.

Jo, Kalčíci nejsou žádná "béčka". Když příběh, tak pořádný. A má i další roviny, ale to už nechám na Davidovi, píše to o sobě a tak to dělá nejlépe :-).

Jani, popřej za mě Davidovi všechno nejlepší!! Jeho blogy čtu, píše moc hezky...

Jo, je to chlap chytrý. Zrovna včera jsme se ho ptali, jestli se mu nechce studovat. Teď s tím distančním by to snad i šlo :-). Náš mladej studuje v obýváku s nohama na stole, tak to takový rozdíl není.

A ano, píše dobře. Jsem ráda, že začal sám :-). Vlastně jsem na něj tak nějak...pyšná.

Smekam a preju vuli a silu do dalsich dni, tydnu a mesicu ... trochu toho zlata a draheho kameni taky, no ...

jooo, zlato a drahé kamení...to by chtělo samostatný román o tom, kolik každá drobnost stojí. Jak se táhnou domluvy se zdravotní pojišťovnou, jak je to celé nevyzpytetelné.

Ale David je i tak spokojený s tím co má a současně chce maximum možného. Že to nejde skloubit? Oni to zvládají s přehledem a s nadhledem.

A děkuji Vám, Milane.

Davide, gratuluji a přeji Ti nadále sílu a chuť bojovat! Chlape, jsi BOURÁK!

Tobě, Jani, děkuji za tento blog!

Já děkuji, Horste, i za oslavence.

Davidovi přeji, aby byl stále plný toho tak důležitého optimismu a radosti ze života, tak jako teď, a smekám pomyslný klobouk až k zemi.

A Vám děkuji za krásný necovidový blog.

Příliš často se honíme za něčím, co bychom klidně mohli postrádat, a to důležité nám uniká. A přitom je to někdy tak prosté, viďte.

Děkuji, Věro. On si to sem David beztak ráno přijde přečíst, až najde odkaz na svém fb :-), tak mu to nemusím ani vyřizovat :-).

Ano. Život je vlastně hrozně jednoduchý. Vstát a jít. Nebo ne. Je milé, že jste napsala :-).