Šla jsem do toho dvakrát, nelituju ničeho. Ale upřímně, nebyla to jen procházka růžovou zahradou ........... ty těžké chvíle myslím ještě přijdou, geny se nedají vymazat a přeprogramovat - ač jsem byla přesvědčená o tom, že výchova a prostředí jsou mnohem víc. No ale zase, nebyl to prázdný život, rozhodně ne nuda, ale spousta lásky, legrace ..... a taky nervů. Vlastně je toho ještě pořád spousta přede mnou a já jsem na to moc zvědavá. Tak vám přeju vše nej

Díky, i já Vám

Paní Ivanko, můj bratr se mamince narodil v její čtyřicítce - no a co? Byly jsme již tři dcery, já, nejstarší, ,jsem měla 17 roků. Všichni jsme se radovali, včetně tatínka, že se narodil chlapeček. Vyrostl z něho šikovný mladý muž, ve škole se dobře učil, vystudoval, založil rodinu, všichni ho máme rádi. Je dobře, že sis splnila své přání - když mít děti, pak raději dvě než jen jedno. Už i kvůli nim, aby měly sourozence.

jak jinak...

děkuju :-)

Pokud má v sobě člověk dostatek lásky a odhodlání, aby je předal dál, proč by si nemohl vzít do pěstounské péče dítě i po čtyřicítce?

Rozhodně ano

Držím a nepustím!

Ď

Vím, že se rozhodnete správně. Nejen srdcem, ale i rozumem.

Přeji Ti šťastnou ruku a šťastnou rodinu!

děkuji a zdravím, Horste

Ať to dopadne jak to dopadne, přeju správné rozhodnutí, které je jen vás a na kdydy nehleďte.

A někdy vlastní dítě vám může způsobit karambol podobný nárazu rychlíku...

Přeju vám všem vsechno dobré.

Jo a určitě víte, že drzkujou a jsou neporadne snad úplně všechny děti :-)

syn nedržkoval, ale co do bordelaření nemá konkurenci dosud

Záleží na vás, jenom na vašem rozhodnutí. Děti nejsou jenom radost, ale i starost, a protože já jsem takový: "party pooper", někdy může být myšlenka dobrá, ale realita je nezáviděníhodná. Asi nebudu vaše oblíbenkyně, protože je hezké se snažit dát někomu lásku, ale musí být také někdo, kdo o ni stojí.

Kdysi dávno, u nás na chalupě, byli dva lidé, už v letech, a rozhodli se adoptovat kluka, tři roky. Takový šikovný kluk, namlel toho a všichni se smáli a bavili, protože dlouho byl opravdu zábavný. A pohádky je konec, když se začaly ztrácet věci nejenom jeho adoptivním rodičům, ale i v okolí. Nevyučil se a skončil ve vězení.

Přesto, jsem pro adopci dětí a myslím si, že vy děti milujete, a tak nějak patříte k sobě. Prostě je to těžké rozhodnutí, a obdivuji každého, kdo do tohoto dobrodružství jde.

Dík za názor