Docela chápu, že máte k některým křesťanským směrům výhrady. Já je mám také, ale nevidím v tom velký problém. Člověk může alespoň lépe sledovat kvalitu "ovoce", které se z těch názorů rodí. Svobodná pluralita názorů je mnohem lepší než inkviziční tribunály, které často spálily ovoce i se sadařem.

Ve svém článku jste v souvislosti se "zápalem pro náboženství" napsal jednu zajímavou větu, cituji: "Lidé přitom zacházejí příliš daleko.".

Co byste s takovým názorem řekl o Kristu? Ten nezašel příliš daleko? Kristus neodhodil rozum? A nebo bychom měli být rádi, že Bůh v lidské podobě zašel dál než si kdo dokázal představit? Proč se například v Prvním dopise Korintským píše: "Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí."?

Ve svém článku se pozastavujete nad výrazem "násilná rekatolizace". Proč by tímto výrazem měla diskuse končit? Rekatolizace měla po Bílé hoře opravdu násilný charakter. To nelze popřít. Napsal jste, že "zavádějící sousloví přirozeně označuje proces, kdy po roce 1620 Habsburkové využili katolické náboženství k upevnění říše čili k politickým cílům.". To máte pravdu, jenže bez násilí, omezování lidské svobody a drakonických trestů proti nekatolíkům se to neobešlo. Dokonce i kralický překlad Bible byl zakázán a jeho držení tvrdě trestáno, ačkoli je to úplně proti smyslu křesťanství.

Když Kristus viděl v Hospodiově chrámu kramáře, tak nezačal politicky korektním jazykem "přirozeně označovat proces", ale upletl si z provazu bič a lupiče z chrámu vypráskal. Nezašel příliš daleko?

Velmi pěkný článek.

Četl jste nějakou z knih Jana Husa?

A vy jste četl? Originál, nebo patřičně upravené vydání?