Často nediskutuji ale čtu Vás poměrně často. Někdy souhlasím, někdy ne, ovšem tentokrát souhlas na sto procent.

Možná jste nepochopil smysl těch návrhů. Vy si v soukromí mluvte jak chcete, ale ve veřejných projevech a ve veřejných listinách se bude používat to hyperkorektní, ať se vám to líbí nebo ne.

Výborně, napište, jak byste si takové označení představoval, tak aby bylo slušné, výstižné, dobře vyslovitelné a veřejností akceptovatelné. Do toho!

Mimochodem - ta snaha označovat ty lidi jako "člověka , který..." (je na vozíku, je nevidomý, je neslyšící,...) přijde normální asi jen těm, kdo v nich lidi snad ani nevidí. Ti mají potřebu tam toho člověka nějak zdůrazňovat. Kdo v nich lidi samozřejmě vidí, ten tohle nepotřebuje...

Omluvte se za mé hulvátství, ale to je teda pěkná blbost. Zatím asi největší, se kterou jsem se k tomuto tématu setkal. Takže kdo člověka označuje jako člověka, tak v něm člověka ani nevidí jo? Tak proč ho tedy označuje jako člověka, když ho v něm nevidí?

Alespoň už vím, proč jí Křeček trochu zatrh tipec hned na začátku svého šéfování.

Asi jí měl ten tipec zatrhnout důkladněji.

je vidět, že té euroamerické společnosti citelně chybí existenční starosti.

Jinak by tyhle hověziny nevznikaly.

Tak pochopitelně, že nemáme problém s existenčními starostmi. Ten mají bohužel jinde. Buďme rádi, že si můžeme dovolit řešit i jiné starosti, než jen největší existenční problémy. Nebo taky dívat se na televizi.

Někdo si myslí, že když změní označení, že se automaticky něco změní v přístupu k těm lidem? Raději by se měli starat o bezbariérovost, přístupová práva (třeba se psy) a bezpečné a kulturní prostředí i pro tyto lidi.

Problém není v pojmenování těch lidí. Skutečný problém je v často špatných podmínkách pro jejich samostatnost a soběstačnost.

Však o změně v přístupu nikdo nemluvil. Mluví se o změně v oslovování.

Tak tak, nejsem blbý, ale vhodný pro politickou funkci.

Domnívám se, že jste asi smysl záměru špatně pochopil. Vaše úvaha je totiž založena na neopodstatněné premise, že - jak píšete hned v úvodu - " domnívá se, respekt k postiženým bude zajištěn tím, že se hendikep nazve nějak pěkně, aby to vůbec nepůsobilo, že je to hendikep, ale jen projev různorodosti."

Jenomže tento Váš předpoklad, že právě toto je skutečným záměrem citovaného návrhu, je dle mého nesmyslný. (ovšem nečetl jsem původní text návrhu, doufám, že to tam přímo takto nestojí)

Jde o něco jiného, mnohem prostšího: k lidem bychom se na veřejnosti měli chovat uctivě. To je celé. "Změkčení" dosud užívaných pojmů samozřejmě nemá navodit dojem, že se vlastně nejedná o žádný hendikep (kdyby byl skutečně záměr takový, nedávalo by smysl, aby se v novém popisu opět vyskytovaly pojmy, které hendikep či postižení přímo zmiňují - pro tento předpoklad zde chybí logika). Skutečným důvodem nového označení je to, že dosud používané označení zavádí negativní konotací, nedůstojným významem, kdy je určitá vlastnost člověka abych tak řekl zpředmětněna do jeho podstaty, tedy kdy člověk je označován pouze jedním svým atributem, a to atributem zdravotního aspektu. Ačkoli on je, jako každý z nás, jistě daleko komplexnější, bohatější a neproniknutelnější osobnost. Není tedy vhodné, abychom při zmínce o něm či při jeho identifikaci používali všezahrnující označení, které je odvozeno jen z nějaké části jeho těla. Tak bychom se při veřejném a úředním styku chovat neměli, svědčí to o nižší úrovni taktu a šlechetnosti.

Ať přejdeme k praktickému hledisku: mezi námi nejsou opravdu žádní lidé, které bychom při prvním pohledu na ně či při setkání s nimi měli nazývat slepci, hluší, invalidé nebo vozíčkáři. Mezi námi jsou hlavně a především lidé, oduševnělé bytosti s vlastní myslí a důstojností. Takže když takového člověka uvidím, je to pro mě především člověk, nějaký pán, o němž nic bližšího nevím, ale vidím, že má třeba zrakové postižení a tak o něm mohu takto hovořit. Žádné "támhle je slepý"

Abych tedy pokračoval: lidé jsou pro mě především lidé, a jejich zdravotní stav je až jakýsi atribut, akcidentální skutečnost, která k nim přichází z vnějšku, je sice určuje, nikoli však podstatně či esenciálně, vyjádřeno aristotelovským jazykem. Proto by žádný člověk neměl být označován jen některým svým aspektem. Tak i například mne by nikdo neměl v ordinaci u lékaře či v knihovně u pultu označovat slovy "ten obrýlený plešoun támhle u regálu", nýbrž "pán s brýlemi a pleší". Stejně jako by o mě nikdo neměl před lidmi mluvit jako o opilci, když usnu v noci po tahu v tramvaji a řidič mě musí vzbudit na konečné, ale jako o pánovi, který usnul, zjevně vlivem alkoholu.

Osobně vnímám celé toto téma, a a hlavně diskuzi k němu, jako symptom čecháčkovství - je naprosto zapovězeno Čechům radit, jak by měli zlepšit své chování, svůj vkus a své myšlení. Pokud si toto někdo dovolí, setká se s prudkou nevolí a těmi nejabsurdnějšími argumetny, které se ho pokouší ubít, hlavně aby už neprojevoval nic, co by se tomuto postoji blížili nebo nějak neoponoval kritice tohoto postoje. Čímž nemyslím Vaši konkrétní reakci, ale spíše reakce pod původním článekm.

čtení ze rtů nahradit výlučně slovem odezírání. Vysvětlení: protože ze rtů číst nelze. A co kohoutek v koupelně, kokrhá, kokrhá?

Karma pro pana Turnera!! A jak se mám vyjádřit o ženě, která je frigidní? Myslíte, že projde "žena, kterou muž nedokáže roztoužit"? Asi to neprojde, protože to je zase diskriminace toho muže. Má někdo nějaký vhodný návrh??

Žena se specificky nízkým prahem sexuální žádostivosti. Zkráceně ŽSNPSŽ. Je to jednoduché a lehce zapamatovatelné. Ovšem jen do doby, než se slovo sex stane nevhodným. Potom by sedalo uvažovat o Ženě s nadprůměrně vysokým prahem odmítání koitu. Zkráceně ŽNVPOK.