Diskuse
Kam zmizeli číšníci 2
Děkujeme za pochopení.
J71a76n28a 66M97a60j45o52v38á
Aaaj, Biomatky. Myslím, že z restaurací vyhánějí i hosty. Některé. Mne.
V87e78n56d50u54l55a 97S40z88l55a81u36e19r86o88v64á
Jo a ještě k tomu focení. V jedné na pohled lepší restauraci jsme dostali deserty a chtěli jsme se do nich pustit a servírka se zeptala: "Vy si to nevyfotíte? To si tady všichni fotí.." na chvilku jsem zamrzla a nevěděla, co na tohle říct.
V17e23n86d65u14l49a 49S61z42l48a40u87e57r11o51v97á
" Vy milí hosté? Pokud jste se v těchto pěti kategoriích poznali, zamyslete se nad sebou.
Ono by se vám totiž mohlo stát, že vás časem nebude mít kdo obsloužit."
Myslím, že je to přesně naopak. Číšníci, kteří nechápou, jak se mají chovat ve službách, za časem nebudou mít koho obsloužit. Neprofesionálního číšníka či servírku ještě občas potkám a jsou to bomby, ale myslím, že je to už daleko méně časté. Paradoxně si myslím, že mnoho z těch nejlepších, jsou lidé, kteří to nestudovali.
A k těm jídlům. Má pár dní stará zkušenost. Ve pěti restauracích jsem se ptala, jestli je rissoto z arboria. V jedné ano (Legendario v Havířově - velmi doporučuji) ve čtyřech přišla odpověď "co to je?" a pak "z normální rýže". Když jsem si nedala, ve dvou následovalo koulení očima.
O17d10s51t31r30a32n71ě68n66ý 70U88ž69i12v16a11t29e50l
V42e74n24d19u75l48a 39S94z18l15a25u19e82r87o14v83á
"A mohla bych dostat bez mouky?
To si opravdu někdy myslíte, že si z vás dělají legraci.
Ti, co mají skutečně bezlepkovou dietu moc dobře vědí, co mohou a co nemohou.
Člověk, trpící těmito omezeními by se takto hloupě nezeptal."
Nepravda, osobně jsem viděla bezlepkářku, jak se přesně takhle ptala v restauraci a co je kuriózní, bylo jí vyhověno. Nepovažovala bych to za možné, ale byli jsme velká skupina, skoro jediní a počkali jsme si déle.
P22e12t85r 46M43e85j90z24l96í46k
Jsem alergický na papriky (kupodivu nikde nejsou na seznamu alergenů) a když mi na vlídnou otázku "jsou tam papriky?" obsluha odpoví, že ano, tak si to jídlo prostě nedám. Požadovat (třeba) plněný paprikový lusk nebo salát z pečených paprik bez papriky mi připadá tak nějak nevhodné. Dám si řízek a tím to hasne.
Ale pravda, jsem ještě ze staré školy (i když první republiku tedy nepamatuju) a jsem málo free, cool a in
Z77b59y90š39e42k 38H68l16i67n76k82a
No a když se k tomu občas přidá ještě nějaká úřední kontrola... Taky se nedivím. 
H13a40n61a 22B36o22č26k55o59v82á
Pěkné, vtipné. I přes stížnosti je z Vás cítit láska k tomu to povolání 
M33a34r17i73e 73J67a47n62d93o73v15á
Já nevím, ale když člověk občas sleduje prvorepublikové filmy (vím, jsou to jenom filmy), tak tam měl host pravdu, i když to byl k....n.
Jinak vám nechci kazit radost, ale počet přečtení pod článkem není denní čtenost, ale celková.
R49a37d23e85k 97P21á92l82k90a
Vzhledem k tomu, že článek vyšel dnes, je čtenost pod článkem denní. Takže mi radost nekazíte. A za první republiky se hosté chovali jinak. Byli slušní a zdvořilí. Nechcete mi přeci říct, že by si číšníci měli nechat vše líbit.
L32u43d52v68í19k 16S63m57ý84k80a42l
Autor článku zřejmě ještě nepochopil, že restaurace jsou pro jejich zákazníky (hosty) a nikoliv naopak. Ať se mu "líbí nebo nelíbí"...
R91a57d10e82k 19P40á74l75k74a
To přeci nemůžete myslet vážně. To tedy znamená, že by si číšníci měli nechat všechno líbit?
M14i96c38h44a73e62l78a 18P43l26a27n68á
Hoste byvaji podivni cisnici bohuzel take. O zakladnich neznalostech potravin nemluve. Lidem s laktozovou intoleranci treba mleko vadi, ale tvaroh ne. Tolik k pani s cheesecakem.
O40d91s83t39r30a98n37ě56n40ý 26U30ž68i94v30a38t96e38l
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3439x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz
