ad "Jsme dnes schopni vyléčit řadu nemocí, které ještě v minulém století postiženého jedince spolehlivě usmrtily." Ano, souhlas, ale o jedince, kteří byli vyléčeni vůbec nejde. Jde o jedince, kteří, jak autor dále píše "Po vyléčení se však často stává, že kvalita života po této léčbě může být již o něco nižší, často se nemoc vrací, léčba již není tolik účinná a život se může pro daného jedince i jeho okolí stát "přítěží"

Jestli má ovšem člověk po "vyléčení" kvalitu života nižší, případně je přítěží, pak to znamená, že člověk nebyl VYLÉČEN, ale byl LÉČEN, jeho nemoc trvá jen se dostala do jisté stabilizované fáze, často i za cenu nemalých chirgických zásahů či odebrání řady orgánů.

Je pak jen na rozhodnutí takového člověka, zda chce žít dál bez nohy, bez poloviny obličeje, bez vnitřních orgánů, na kapačkách nebo dokonce dožít vleže v dekubitním lůžku. A je škoda, když, pokud človek takový život žít nechce, jej končil v bolestech s kulkou v hlavě či rozdcen vlakem na kolejích....

Pane Bubíku, přiznám se, že Vám nerozumím. Váš druhý odstavec vyznívá jako jakási výtka. Existuje značné množství nemocí, kdy je pacient léčen, ale není úplně vyléčen (namátkou třeba diabetes mellitus - se světlou výjimkou ing. Zemana, který si ji vyléčil sám). To přeci neznamená, že je to špatně. V minulosti bylo značné množství nemocí, kdy se léčilo bez vyléčení, aby po mnoha letech byl nalezen způsob. jak se choroby zbavit úplně.

Máte samozřejmě pravdu v tom, že je pouze a jen na nemocném, jestli chce být léčen či ne. O tom je koneckonců i můj článek. Rozhodnutí jestli vůbec a jak je plně v rukách nemocného. O tom není přeci sporu.

Já se pouze stavím proti tomu, aby lékař byl ten, který bude tím, kdo jej zabije.

Dobře vyargumentovano. Osobně myslím, že euthanasie může rozumně fungovat jen když je dokonalá péče o dlouhodobě a nevylecitelne nemocné. Což není.

Mám na tuto záležitost naprosto stejný názor jako Vy a oceňuji, jak jste důvody velmi precizně podepřel jasnými relevantními argumenty.

Karma

Za druhé bych rozhodovat neuměl. Ale já osobně, kdyby to bylo nutný, bych tu možnost měl rád.

Jinak Euthanasie je povolea jen ve 4 evropskych zemich: Belgii, Hollandsku, Luxembursku a Svycarsku.

A vubec to neni levne. Zadna pojistovna to nehradi.

Ovšem jsou země, kde k ní přijdete úplně zadarmo. Palestina, Afghánistán a tak.

Pane Vokoune, ve Švýcarsku je povolena pouze asistovaná sebevražda a je to velmi dobrý byznys ("klinika" Dignitas). Švýcaři z této skutečnosti nadšeni nejsou, jezdí tam převážně cizinci.

Ano, je to problem.

Priklad:

Muj bratr mel zacatkem devadesatych let nehodu na kole s urazem hlavy. neurolog v motolske nemocnici mne pozadal, zda bych mu nemohl privezt leky. Diky kamaradovi, lekari v nemocnici to nebyl problem. podle toho neurologa jsem mu pry tim zachranil zivot.

Ovsem zrejme se vse v mozku jen leky vylecit neda a casem mel problemy s udrzenim rovnovahy a skoncil v jednom ustavi se zvlastni peci na brehu reky Sazavy.

prvni navstevy byly celkem normalni, ale po case jsem uz vzdy jen slysel jeho: Uz aby si mne Panbuh vzal. A prerazovali ho z jednoho oddeleni do druheho se stale horsi peci.

Tady vidim problem s tim souhlasem k ukonceni zivota. Dokud byl jeste rozhodovanischopny, jiste by ho neco takoveho nenapadlo. A v tom pozdejsim stadiu by uz zadny soud neuznal, ze ten odchod byl dobrovolny.

Mne nastesti upozornila kolegyne ze existuje t.zv. patientenverfügung, kde mohu resit aspon to, zda chci,nebo nechci viset mesice na nejakych slahounec.

Jestli to nekde umoznuje zakon bez souhlasu pacienta, povazuji za naprosto sokujici a nepripustne (nebo jsem to spatne pochopil?)

Za clanek karm

České nemocnice jsou v průměru každý rok asi dva až tři měsíce zcela prázdné, bez pacientů, takhle neplýtvá žádná západní země, tzn. peníze v českém zdravotnictví tečou mj. na nesmyslné zachovávání nadbytečných nemocnic. Evropské soudní instance by vám řekly, že stát, který má ve zdravotnictví kolem 300 miliard Kč, nemůže povolit odnímání život udržující péče na základě ekonomických úvah, tedy úvahy o dalším neudržování života lze odvíjet výlučně od medicínských kritérií, ale také dle přání pacienta (ten má primární právo zkoušet dál prodlužovat svůj život). Podle přání pacienta lze u nás praktikovat pasivní eutanázii vč. paliativní péče (pokud ji pacient chce), ta ale u nás nefunguje dobře v celostátním měřítku (je třeba regulovat počet zdravotnických subjektů vyváženě v krajích a kontrolovat kvalitu péče) - na to ale u nás chybějí §§, které existují v zahraničí. Teprve pak bych zvažovala pro a proti ve vztahu k aktivní eutanázii, nezastírám, že v Belgii či Nizozemí zjistili v praxi problémy, např. lékaři tam často případ této eutanázie nenahlásí kontrolní komisi, ač je to trestné. Němci to vyřešili správnou péčí o umírající (ti mají právo říct si např. o vyšší dávky morfia) a tolerancí vůči rodinám, které doprovodí svého blízkého do Švýcarska za asistovanou sebevraždou. Švýcaři si to rozhodli v opakovaném referendu, na rozdíl od Čechů věděli více, o čem hlasují (usmrcení lékařem je tam zakázáno).

Uzákoněním euthanasie se odebere lékařům práce (a tudíž se zmenší příjem) a farmaceutické závody přijdou o část trhu.

I tento aspekt je třeba vzít v úvahu.

Jinak karma.

Tomáši, protože i já uvažuji v těchto sentencích, jen to neumím tak erudovaně pojmenovat a rozebrat, děkuji Ti za blog na toto těžké téma.

Kromě toho, že se domnívám, že Sněmovna řeší to, co není třeba řešit, a neřeší to, co urgentně řešit má, tak jako vy ze svého pohledu lékaře popisujete, vnímám i já z jiných zdrojů odborná stanoviska, která se často shodují, že zákon o euthanasii je zbytečný, a to právě z důvodů, které jasně popisujete.

Pro mě je jediné problematické to, že jelikož respektují právo člověka (i mladého a zdravého) dobrovolně svůj život ukončit, nevím, jak to má udělat ten, který není technicky (z důvodu svého zdravotního stavu) schopen sebevraždu spáchat a odmítnutí léčby s podáváním analgetik k brzkému ukončení života nevede.

"Dovezte mne na invalidním vozíku na okraj skály, a trochu do mě nenápadně žďuchněte...," to asi není to správné řešení.

Popíšu příběh. V souvislosti s mým zaměstnáním jsem měla klienta, ve 45 letech troska. Měli doma tchána - po mrtvici, jen ležák, nekomunikoval, nevnímal, nesedl si, krmili ho tekutou stravou, vylucoval do plen. Celých 15 let/ to bylo v době, kdy jsem pracovala, teď uz jsem doma 5 let, tak nevím, zda se z 15 let nestalo treba 18 nebo 20. / Manželka klienta odmítala dát tatínka někam, kde bude o něho postaráno. Rodina v rozkladu, žádné dovolene, žádný volný čas - jen práce a péče o otce. I když docházela 2x týdně pecovatelka, jejich život na nic. Paní se léčila u psychiatra. Do péče zapojeny i děti od útlého dětství. Takže zde je příklad, že i kdyby tenhle nemocný pán chtěl odmítnout léčbu /no léčba asi není ten správný vyraz/ nebo život neprodluzovat, neměl šanci.

Ano, to je to, proč já stojím o to, abych měla možnost nyní, za plného vědomí a relativně zdravá, sepsat, za jakých podmínek už nechci žít.

Popisujete stav, kdy rodina je ochotna starat se o těžce nemocného, ale stát ji není ochoten pomoci! Rodina musí mít možnost si od této vysilující práce odpočinout. Jinak ji to stáhne pod vodu!

Ale měli pečovatelku, předpokládám, že kdyby pána chtěli někam umístit, že by to nejspíš šlo, jenže jeho dcera odmítala. Bohužel, asi netušila, že tatínek má tuhý kořínek a bude přežívat 15 let a možná více let. A pán nebyl schopen po mrtvici komunikace, takže i kdyby euthanazie povolená byla, nešlo by dělat nic.

Potkal jsem v životě ženu, o kterou po mrtvici dcera pečovala dvacet let. Přitom pracovala. S úlevami, ale pracovala. To je vyjímka. I tato práce potřebuje řádnou dovolenou! Ale dceru by nikdy nenapadlo, že by mohla svoji mámu nechat zahubit!

Prekroutil jste, co se dalo. Nikdo nepíše o zahubeni, ale o tom, že kdyby euthanasie byla povolena, tak tento pán by měl smůlu, neboť nefungovaal ani mozek ani končetiny.

V pozitivním právu, kde nefunguje selský rozum, je to neřešitelné. A pokud by to přes legislativu řešitelné bylo, pak je to velmi, velmi riskantní!

Jasněji to už nemohlo být pane kolego napsáno. Jenže spousta lidí nemá vůbec cit pro sémantické rozdíly, takže pak například melou cosi o "pasivní euthanasii" a pod. Stále trvám na tom, že bychom měli vycházet i z toho, že na počátku bylo slovo a tedy máme vše jasně pojmenovávat, nezastírat jeden pojem nějakými verbálními kličkami apod. Prostě slova budiž: ano, ano, ne ne., jak nás učil JK.

Jenomže já nevěřím na JK, já věřím na BB.

Děkuji za článek. Moc nerozumím tomu, proč naši poslanci mají potřebu "řešit" euthanasii více, než systémové změny ve zdravotnictví a sociální oblasti. Pracovala jsem v Charitě, která měla domácí hospic. Za 8 let provozu (100 pacientů ročně) vyjádřili přání po ukončení života 2 pacienti. Jeden byl psychicky nemocen, druhý byl osamocen. Ze zkušeností sester vím, že pokud je dobře vedena paliativní péče (pacient netrpí nesnesitelnými bolestmi), a pokud má pacient funkční vztahy, nemá tendenci si život zkracovat. Naopak. Zjednodušeně by věc mohla být postavena takto: jak podpořit a rozšířit hospice, (aby každý měl jednou možnost umírat lidsky a důstojně), spíše než euthanasie ano či ne.

Děkuji, paní Marková, Váš postoj sdílím bez výhrad.

Skvělé. Ano.

Paní Marková:

Děkuji všem ta dosavadní velmi slušně vedenou diskusi. Nechtěl jsem článek příliš rozšiřovat, ale vzhledem k některým poznámkám uvádím.

A/ Jakékoliv ukončení života před jeho přirozeným koncem považuji za násilné.

B/ Otázka analgosedace (tedy stavu, kdy člověk netrpí bolestí) je samozřejmě pro uvedený stav zcela zásadní. Připouštím, že doposud není vše 100%, což však není důvodem, abychom tento stav řešili euthanasií, ale naopak zvýšeným úsilím o dosažení ideálního stavu.

C/ Chápu ty, kteří zažili situace se svými blízkými, kteří umírali za nedůstojných podmínek, kdy se třeba nedařilo zcela ulevit od bolesti či léky nefungovaly. Znám samozřejmě několik případů, kdy přes všechnu snahu nebylo možné bolest utlumit. Existuje však pravidlo (Hard cases make no good law), tedy jinak řečeno, nelze kvůli ojedinělým excesům stanovovat na jejich podkladě zákonné normy.

D/ Přeji všem krásnou neděli a věřím, že jsem ji svým článkem nepokazil. Jeho podstatou je snaha o zamyšlení nad připravovaným zákonem, který se - dle mne - může stát rozbuškou.

Naopak, Tomáši, dík za úvahu! Vnímám to tak, že v pozitivním právu je euthanasie kvalitně neřešitelná. Proč? Jde o souboj člověka s Bohem. A to je řešitelné jen v jiných dimenzích, které nehodláme přijmout.

Je nutne do toho plest bohy?

Samozřejmě, že to není nutné. Ale bez Boha nepochopíme tu další dimensi problému.

Tomáš se o to pokouší ve správné rovině. Uzákoněním euthanasie nezabráníme vraždám občanů v zájmu pozůstalých!

Vy to asi bez bohů nepochopíte, ale v mém případě to není potřeba.

Jak si pana dr. Vodvářky vážím, tak v tomto s ním nesouhlasím. Jeden z mých příbuzných je po mozkové mrtvici a nyní je v kómatu. Jelikož jsme si vědomi všech následků, jak bychom toho příbuzného udržovali při životě, pokud by se z kómatu probral, rozhodně bychom euthanasii využili. Názory příbuzného jsme znali ještě předtím, než se mu ta nehoda stala, a podle jeho slov by takto žít nechtěl. Takže nyní čekáme, jestli se probere nebo ne.

Naše rodina naštěstí věřící není, takže do našeho případu žádné bohy mluvit nenecháme.

Pokud bych byl ve stejné situaci, žádal bych o ukončení života. Nebavilo by mě totiž do smrti jen koulet očima. Takže nepleťte se lidem do života a dopřejte jim důstojnou smrt, ne živoření.

Vaše volba! Ale nenuťte lékaře, aby vraždili! Pro toto nestudovali!

Nutit nikoho nebudu. Někdo se té iniciativy ujme sám a dobrovolně.

Nepleťte se lidem do života..... Vy nějaké "pletení" v článku vidíte? Je to poctivě vyjádřený názor na euthanasii. Můžete mít jiný. Napište, jak to budete Vy osobně praktikovat.

V článku ne, v příspěvcích pana Šimka ano. Plete do toho nějaké bohy a myslí si, že jedná v dobrém zájmu všech nemocných. Možnost dobrovolného ukončení života, pokud toho sám nejsem schopen, by existovat měla. A určitě to nebude pokyn k tomu, že se vědci vykašlou na další výzkum a bádání v lékařské vědě a nebudou se i nadále snažit najít léky na nevyléčitelné nemoci.

Napsal jsem vše, co jsem chtěl. Nemám k tomu co víc dodat.

Je.

Potoze ti chudaci uz na nic jineho neveri.

Milý Bohumíre. Jak sis možná všiml, nezmiňuji ve svém blogu B-ha a jeho vůli. Je to proto, že hodně našich spoluobčanů má na uvedenou věc jiný než duchovní náhled. To není špatně, je to jejich vůle a jejich postoj k životu. Tito lidé berou život jako jedinou etapu od zrození po smrt a v další pokračování v jiné dimensi považují za nepravděpodobnou. Vnucovat jim své vidění světa a víru v posmrtný život není správné.

Nicméně i u nich by euthanasie nepřinesla nic pozitivního a to zejména z pohledu na život jako na jakýsi technologický proces, v němž se cosi porouchalo a je třeba jej odstavit a sešrotovat. A to nejenom pro ně, ale i pro jejich okolí a blízké. A jak píšu, zneužití této instituce je příliš lákavé, než aby se nenašel někdo, komu předčasná smrt někoho (samozřejmě zdůvodněná egoismem nemocného) přinesla profit.

Já vím, Tomáši, že ctíš názory občanů a vážím si Tě pro to. A je dobře, že poukazuješ na rizika euthanasie. Lidi si je většinou neuvědomují.

I smrt, umírání je součástí našeho života, i o této části života je třeba mluvit, tudž jste nic nepokazil..., děkuji za Váš blog, Tomáši

Dal jsem karmu za rozbor, i když nesdílím plně jednoznačný postoj.

Argument spirálou je dobrý.

Argument možnostmi potlačit bolest v různých stádiích nemoci není dobrý, protože neodpovídá praktické zkušenosti.

A můj osobní postoj je bohužel takový, že bych ráda byla proti, ale zároveň mám takovou hrůzu z některých scénářů konce svého života, že upřímně doufám, že buď budu mít ještě sílu ukončit to sama, nebo bude vhodný zákon existovat. Takže být proti by bylo ryzí pokrytectví.

Mám to naprosto stejně. Já prostě nechci umírat, já chci umřít. Zároveň prostě nechci být někomu na obtíž.

Z vlastní vůle jsme se nenarodili. Z vlastní vůle chcete umírat?

No... On už je to často život z vůle medicíny, ne vždy by si to konkrétní jedinec tak přál. Tedy je to poměrně logická reakce vůle jednotlivé na předchozí rozhodnutí společnosti. V řadě případů tomu i rozumím, byť mám blízko k pohledu autora a prostě nevěřím našemu právnímu systému.

Tak, tak Jano, euthanasie sebelepším zákonem nevyloučí vraždu člověka v zájmu pozůstalých!

Ale to je zcela jiný argument než ten, na který reaguji.

Odmítáte přijmout život, jaký je. To asi dobře nebude, že? Přežil by někdo s takovýmto přístupem k životu holokaust?

Srovnáváte nesrovnatelné. Holokaust, jakkoliv byl hrozný, tak to nebyla smrtelná nevyléčitelná nemoc. Pane Šimku, já jsem ateistka a na tyto věci mám prostě jiný pohled, než vy. Já vám ten váš pohled nevyčítám, a vy mně ten váš, na oplátku, nevnucujte.