Děkuji všem ta dosavadní velmi slušně vedenou diskusi. Nechtěl jsem článek příliš rozšiřovat, ale vzhledem k některým poznámkám uvádím.

A/ Jakékoliv ukončení života před jeho přirozeným koncem považuji za násilné.

B/ Otázka analgosedace (tedy stavu, kdy člověk netrpí bolestí) je samozřejmě pro uvedený stav zcela zásadní. Připouštím, že doposud není vše 100%, což však není důvodem, abychom tento stav řešili euthanasií, ale naopak zvýšeným úsilím o dosažení ideálního stavu.

C/ Chápu ty, kteří zažili situace se svými blízkými, kteří umírali za nedůstojných podmínek, kdy se třeba nedařilo zcela ulevit od bolesti či léky nefungovaly. Znám samozřejmě několik případů, kdy přes všechnu snahu nebylo možné bolest utlumit. Existuje však pravidlo (Hard cases make no good law), tedy jinak řečeno, nelze kvůli ojedinělým excesům stanovovat na jejich podkladě zákonné normy.

D/ Přeji všem krásnou neděli a věřím, že jsem ji svým článkem nepokazil. Jeho podstatou je snaha o zamyšlení nad připravovaným zákonem, který se - dle mne - může stát rozbuškou.

Děkuji za článek. Moc nerozumím tomu, proč naši poslanci mají potřebu "řešit" euthanasii více, než systémové změny ve zdravotnictví a sociální oblasti. Pracovala jsem v Charitě, která měla domácí hospic. Za 8 let provozu (100 pacientů ročně) vyjádřili přání po ukončení života 2 pacienti. Jeden byl psychicky nemocen, druhý byl osamocen. Ze zkušeností sester vím, že pokud je dobře vedena paliativní péče (pacient netrpí nesnesitelnými bolestmi), a pokud má pacient funkční vztahy, nemá tendenci si život zkracovat. Naopak. Zjednodušeně by věc mohla být postavena takto: jak podpořit a rozšířit hospice, (aby každý měl jednou možnost umírat lidsky a důstojně), spíše než euthanasie ano či ne.

Za druhé bych rozhodovat neuměl. Ale já osobně, kdyby to bylo nutný, bych tu možnost měl rád.

Jestli to nekde umoznuje zakon bez souhlasu pacienta, povazuji za naprosto sokujici a nepripustne (nebo jsem to spatne pochopil?)

Za clanek karm

Souhlas. Přesně jak píšete, šelma se už zpátky do klece nevrátí.

Ďábelská lež se ukrývá už v tom pojmenování euthanasie. Sousloví "eu thanatós" znamená "dobrá smrt nebo dokonce "krásná smrt". Pro srovnání: slova "eu angelion" (evangelium) se překládají jako radostné poselství nebo radostná zvěst). Jenomže být usmrcen lékařem neznamená nic z toho. Není to ani dobré ani krásné ani radostné.

A je tu ještě jeden šílený paradox. Vyspělé společnosti se většinou (až na výjimky) už dost dávno zřekly trestu smrti, a to i v případě naprosto zrůdných, nenapravitelných zločinců. A najednou tu máme institut komise, (což je orgán po všech stránkách mnohem nižší, než soudnictví se vší jeho zodpovědností, závaznými procedurami, projednáváním pod kontrolou veřejnosti a médií, atd.), která rozhoduje o životě a smrti bezbranného člověka. Notabene člověka, který možná žil dobře a bezúhonně, odevzdal společnosti svůj díl práce a plnění stavovských povinností a dokonce se třeba ani za celý život ničím trestným neprovinil.

Tomáši, protože i já uvažuji v těchto sentencích, jen to neumím tak erudovaně pojmenovat a rozebrat, děkuji Ti za blog na toto těžké téma.

Já mám problém se slovem násilné ukončení života, protože jedná li se o dobrovolné rozhodnutí, pak tam to násilí nevidím. Ve vztahu k eutanázii jsem trochu rozpolcený, protože jsem ochoten jí přijmout v okamžiku naprosté neřešitelnosti zdravotního stavu a lidského "živoření". Rozhodně bych jí ale nepovolil u případů psychických poruch, jako tomu bylo nedávno u tuším 20 leté znásilněné dívky, která to prostě nezvládla. Jiný je ovšem případ člověka nevidomého, hluchého a ještě odkázaného na lůžko.

Pokud člověk vlastní své tělo a život, pak může kdykoliv kohokoliv požádat aby jeho tělu ublížil a zbavil ho jeho života. Pokud člověk tyto dvě věci nevlastní, pak o těchto věcech rozhoduje ten, kdo si je přivlastnil.

Navozené zdání, že člověk toto právo, požádat o ukončení jeho života, nemá, vyplývá opět z mylného přesvědčení, že člověk své tělo a svůj život nevlastní.

Argument spirálou je dobrý.

Argument možnostmi potlačit bolest v různých stádiích nemoci není dobrý, protože neodpovídá praktické zkušenosti.

A můj osobní postoj je bohužel takový, že bych ráda byla proti, ale zároveň mám takovou hrůzu z některých scénářů konce svého života, že upřímně doufám, že buď budu mít ještě sílu ukončit to sama, nebo bude vhodný zákon existovat. Takže být proti by bylo ryzí pokrytectví.

Mám na tuto záležitost naprosto stejný názor jako Vy a oceňuji, jak jste důvody velmi precizně podepřel jasnými relevantními argumenty.

Karma

České nemocnice jsou v průměru každý rok asi dva až tři měsíce zcela prázdné, bez pacientů, takhle neplýtvá žádná západní země, tzn. peníze v českém zdravotnictví tečou mj. na nesmyslné zachovávání nadbytečných nemocnic. Evropské soudní instance by vám řekly, že stát, který má ve zdravotnictví kolem 300 miliard Kč, nemůže povolit odnímání život udržující péče na základě ekonomických úvah, tedy úvahy o dalším neudržování života lze odvíjet výlučně od medicínských kritérií, ale také dle přání pacienta (ten má primární právo zkoušet dál prodlužovat svůj život). Podle přání pacienta lze u nás praktikovat pasivní eutanázii vč. paliativní péče (pokud ji pacient chce), ta ale u nás nefunguje dobře v celostátním měřítku (je třeba regulovat počet zdravotnických subjektů vyváženě v krajích a kontrolovat kvalitu péče) - na to ale u nás chybějí §§, které existují v zahraničí. Teprve pak bych zvažovala pro a proti ve vztahu k aktivní eutanázii, nezastírám, že v Belgii či Nizozemí zjistili v praxi problémy, např. lékaři tam často případ této eutanázie nenahlásí kontrolní komisi, ač je to trestné. Němci to vyřešili správnou péčí o umírající (ti mají právo říct si např. o vyšší dávky morfia) a tolerancí vůči rodinám, které doprovodí svého blízkého do Švýcarska za asistovanou sebevraždou. Švýcaři si to rozhodli v opakovaném referendu, na rozdíl od Čechů věděli více, o čem hlasují (usmrcení lékařem je tam zakázáno).

Kromě toho, že se domnívám, že Sněmovna řeší to, co není třeba řešit, a neřeší to, co urgentně řešit má, tak jako vy ze svého pohledu lékaře popisujete, vnímám i já z jiných zdrojů odborná stanoviska, která se často shodují, že zákon o euthanasii je zbytečný, a to právě z důvodů, které jasně popisujete.

Pro mě je jediné problematické to, že jelikož respektují právo člověka (i mladého a zdravého) dobrovolně svůj život ukončit, nevím, jak to má udělat ten, který není technicky (z důvodu svého zdravotního stavu) schopen sebevraždu spáchat a odmítnutí léčby s podáváním analgetik k brzkému ukončení života nevede.

"Dovezte mne na invalidním vozíku na okraj skály, a trochu do mě nenápadně žďuchněte...," to asi není to správné řešení.

Jasněji to už nemohlo být pane kolego napsáno. Jenže spousta lidí nemá vůbec cit pro sémantické rozdíly, takže pak například melou cosi o "pasivní euthanasii" a pod. Stále trvám na tom, že bychom měli vycházet i z toho, že na počátku bylo slovo a tedy máme vše jasně pojmenovávat, nezastírat jeden pojem nějakými verbálními kličkami apod. Prostě slova budiž: ano, ano, ne ne., jak nás učil JK.

Nicméně... Dokud bude paliativní péče taková Popelka jako nyní, volání po euthanazii nezůstane ani se nezmírní. Snad se ani nechci tajit tím, že tomu rozumím.

Se vším, co uvádíte se dá souhlasit. Pokud se někdo rozhodne zemřít a sáhne si na život, je to jeho svaté právo. U eutanazie je ale rozhodnutí (pacient) odděleno od činu (lékař). A to už v pořádku není . Naštěstí se dnes již lékaři - i ti, kteří s eutanazií souhlasí, čím dál, tím víc, distancují od event. role vykonavatelů. Nehledě k tomu, že v dnešní době se stále víc dostává do popředí spíš problém dystanasie, tedy zadržené smrti - kdy "mocná medicína" se za každou cenu snaží prodlužovat život pacientů, který však mnohdy již ani "k životu není". Ve smyslu obecného pravidla, které říká, "že jsme svým pacientům zavázáni péčí, ale nejsme jim zavázáni léčbou", se (dnes již legálně) upouští od takového léčení, které by (spolu s prodloužením života), prodlužovalo vlastně jen utrpení.

Další vidím v tom, že (v zemích, kde je eutanazie legální), se ukazuje, že stále méně žádostí o ukončení života je kvůli utrpení fyzickému, protože dnešní medicína umí bolest odstranit. Do popření se dostávají důvody zcela odlišné, ne nepodobné takovému tvrzení, že někoho prostě už život nebaví...

Díky za fundovaný rozbor.

Život má své fáze. Když jsem se střetl s pojmem, že Smrt je jeho pokračováním - Vybudilo to u mne zmatení pojmů. Nakonec jsem Tezi přijal, jako správnou. Člověk pokračuje dále. Lze to rozebírat z náboženských, ale i občanských pozic. Žije ve svých dětech, zasazených stromech, v domě co postavil a odkaze který zanechal.

Málo kdo si uvědomuje, že by existoval vyšší trest - Nesmrtelnost ! Naprostá zhouba smyslu žití. Přežít své vrstevníky, přátele, vlastní děti - děti jejich dětí a vlastně zůstat na celém světě - naprosto sám! Dívat se na tu hrůzu a trpět ...

Jistě, pak jde o ty konce. Celý život člověk stráví v pozici nějaké podřízenost! Zvyky zákony, morálka, očekávané běžnosti. Nejcennější je na člověku jeho Rozum a Vůle. V podstatě se mu otevírá šance, jak s touto může ještě naposledy naložit ! Jsem si vědom této možnosti, doufám, že nebudu muset využít. Celý problém je ovšem spletitější, případů a náhledů je více. I tak, sem názoru, že Zákonu zapotřebí není ...

...třeba místo "vyřešení" trpícího jeho usmrcením hledat cesty, aby i v závažných situacích života netrpěl a jeho život skončil přirozeným způsobem bez zásahu dalšího člověka.

Naprosto souhlasím, jen jestli máme ty dostatečné možnosti umožnit odchod ze světa bez bolesti a pak, kdy odpojit od přístrojů...

Můj známý doktor (žádná nula - operuje páteře) mi kdysi řekl, že každá nemocnice bude mít nejprve na zřeteli prospěch svůj a pak teprve pacienta. A tak se ptám, kolik za takového utrápeného víceletého "ležáka" dostane dennodenně od pojišťovny zdravotnický ústav? Kolik se zaplatí za "léky" farmaceutickým firmám, kterými se udržuje v neživotě? Protože se česká sněmovna u většiny podobných hlasování řídí objemem obálek, vidím příčinu neschválení asistovaného konce právě v tom. Nastolí téma, u kterého se "solí" a pak se počká až se dostaví lobbista.

Dal jsem karmu za rozbor, i když nesdílím plně jednoznačný postoj.

Tomáši, děkuji za článek k zamyšlení. Také někteří diskutující na to mají zajímavý názor.

Uzákoněním euthanasie se odebere lékařům práce (a tudíž se zmenší příjem) a farmaceutické závody přijdou o část trhu.

I tento aspekt je třeba vzít v úvahu.

Jinak karma.

Euthanasie je velmi ošidná věc! Také nesouhlasím. Je nebezpečné to upravovat legislativou! Žádá-li o euthanasii pacient, je jasné, že je špatně léčen!!! Buď je nedostatečná analgesie nebo selhává antidepresivní léčba!

Pro mne je jediná možná euthanasie. Pokud ji lékař provádí z lásky k pacientovi a vědomě riskuje možnost soudního posuzování. Jenže to v dnešní době pozitivního práva není tak jednoduché! Na euthanasii nesmí mít žádný člověk právo! To je zcestné!