Je, Ivano, někdy mám i já pocit, že to se mnou mysli dobře, ale.... Děkuji za pomoc. :)))

já děkuju, Bohunko

Toto mi vždy připomene newfoundland psa, který vytahuje na břeh z vody i ty, co se netopí:-)))

(s tím slazením kafe jsem měla taky patálie...a přislazené prostě nevypiju)

A kolegyni? Nebudu komentovat:-D

jsou to ale věci, co

Ale pochválit článek mohu, co?

ovšem

Dobro konané druhými může bejt nekdy peknej vopruz. Peknej blog!

díky, Marku

Zajímavé je, že většina věcí, které jsou prý pro naše dobro, jsou nahony vzdálené od dobra, které si pro sebe představujeme my.

a děsivé

Tedy asi jsem měl podezřele nádherné dětství, nikdy nic nikdo pro moje dobro nedělal, a to platí až do dnešních dnů.

já měla mj 4 starší sourozence: spóóóóusta dobrých činů pro moje dobro , rozuměj proti mojí vůli

V zimě se dobře spí (když máš přiměřeně teplou deku), ale vstávat do toho, no, nemusím mít všechno. U nás se muselo pít k snídani ohřívané mléko. Jelikož jsem prskala (mléko zvládnu jedině studené), dělala mi máma kakao. Které jsem si následně musela vylepšit tak třemi kostkami cukru, abych to přebila. To byly pak připomínky, když jsem pití neuhlídala a udělal se mi škraloup, který bez zvracení nedokážu odstranit... Řeči, že budu mít blbou pleť, byly jen bonus.

P.S. Loni jsem dostala doma vynadáno, že jsem koupila několik druhů koření, které tam byly. Naštěstí zabralo to, že po letech přítomnosti jen občasné a krátkodobé a dvou přestavbách nevím, kde co je.

Vypadáš jako nevděčnice, ale s tím oknem a slazením bych reagoval nemlich stejně. Akorát já to tak mám s kafem, čaj jsem se nikdy nenaučil pít. Asi proto, že na mě rodiče chtěli páchat dobro a pořád mi ho nutili