Mám radost, že se Čtení pro Davida tak moc povedlo. Vím, jak ti, Jano, na tom moc záleželo.

A pro Davida: jsi Frajer s velkým F, a obrovským vzorem pro všechny lidi.

Patří ti velký dík!:-)

Ano, David i Dáša jsou naprosto neuvěřitelní.

Děláš to s obdivuhodnou zarputilostí

Děkuji, Davide, to já všechno. Obvykle když něco nejde, skončí to na mém stole. Když to nejde, tak to fakt nejde :-).

Jano, klobouk dolů a díky všem, kdo se na této akci podílel.

Jiti, všichni byli naprosto neuvěřitelní a tak do toho dali všechno, že jsem se cítila až poctěna, to bez zveličování.

Karma, Vám i Davidovi.

Děkuji, až tam dorazím, vyřídím ji :-), ale on si ji přečte i sám. Teď už bude trocha času i vrátit se ke čtení, pár vašich blogů mi, jak to tak letmo sleduji, uniklo.

Jani, děkuji!

I já Tobě, Horste :-)

Jani, jedno pro Tebe a druhé pro Davida

Děkuji moc, víme, že jste tam skoro byli :-).

Stačí malá kapka soucitu a změníš svět...

A možná David a jemu podobní mění nás. Kéž by.

Jani, až se mi při čtení tajil dech. Myslela jsem na Davida i s jeho úžasnou maminkou. Nebylo mi dáno přijet ani sledovat celou akci. Děkuji všem, kteří se mohli zúčastnit a kteří přispěli k této hezké akci. Napsala jsi to krásně. A skutečně nejsou všichni lidé lhostejní, někdy je jen trochu námaha je najít, ale pak ten výsledek stojí za to. :-)DIKY

Budeme mít i záznam v pěkné kvalitě, pak si dovolím ti nabídnout kousky, které za viděnou fakt stáli.

A víš co? Vůbec nebyl problém ty lidi najít. Vlastně podporu odmítl jen jeden, ostatní udělali "na první dobrou" daleko víc, než jsem si troufla prosit. V rotundě jsme měli i vše nachystané včetně přinesených květin, Iva, Dáša a Vendulka nechystaly dobroty, všichni, kdo četli a zpívali byli skvělí, kluci fotili, točili, spouštěli, ale taky tiskli a roznášeli "o duši", organizátoři organizovali, přenášeli, podávali, výtvarnice malovala plakáty, šátky, co nás napadlo....a souhra tanečnic a výtvarnic byla až neuvěřitelná.

Jak už jsem, Jano, sděloval, celý večer pro Davida jsem sledoval v přímém přenosu na fcb. Bylo to jako, jak se dnes často říká, ostrůvek pozitivní deviace. Zvlášť kontrastní v čase, kdy politici někdy rozpřahují náruče, jakoby chtěli obejmout a zachránit celý svět, ale jen na billboardech, jen pro záři kamer a mikrofonů. Jako by se karma, ne ta blogerská, ale osobní, dala vytapetovat plakáty a hesly. S hesly DOBRO, POMOC a SOUCIT. Často si vzpomenu na slova vozíčkáře Pavla Horkého, s nímž jsme pomáhali budovat lesopark pro vozíčkáře v Kladrubech: Nikdo z nás nestojí o plačtivý soucit. Když uvidíte, jak se pachtím s vozejkem do kopce a už nemůžu, neptejte se mě účastně, jestli nepotřebuju pomoc. Ale popadněte vozejk a řekněte: A frčíme!

Josefe, mám k tomuto tématu od svých -nácti hodně blízko a pořád mne v životě nějak potkává. A to, že se někdo nemůže postavit přece nemůže znamenat, že je neviditelný.

Díky, že jste byl s námi.

Jak říká Confucius: je lepší zapálit jednu svíčku než proklínat temnotu

Děkuji, Honzo. Není to složité. Všichni máme sousedy. A nemusí to být zrovna čtení-zpívání-tancování. Ono stačí stavit se na kafe.