Kastrolové stříhání mne naštěstí minulo. Maminčina skvělá kamarádka je kadeřnice a tak jsme to měli od malička profi. Jen mi nenechali ty dlouhé vlásky a chodila jsem nakrátko.

Dneska dostávám v kadeřnictví kafe :-).

Tobě :-))

Nesnáším kadeřnictví dodnes :)

Před dvěma měsíci jsem se přestala barvit a chci svoje přírodní šediny ;)

Nás máma stříhala bez kastrolu, ale co nejvíc, aby se akce nemusela opakovat zbytečně brzy.

Takže skoro dohola

;) kastróloidní stříhání mě neminulo. Věčně jako Pitomec :D

Taky?

Škoda, že Ti kolena zabránila překvapit nás na blogerském srazu, Jana tam rozdávala lízátka všem. Akorát nevím, jestli by Tě tam někdo taky ostříhal, leda tak Soňa, ale ta si zatím s nůžkami troufne jen na mě.

Já vzpomínám na kulatá barevná lízátka, vždycky jsem si o ně odřela jazyk