Honzíka jsem poznala jen na pár okamžiků, ale bylo mi jasný, že už je to skoro dospělej fajn chlap, o kterýho se nemusíte bát. Protože na to jdete s rozumem a hlavně s láskou. Gratuluju k dalšímu mláděti téměř "vyvedenému" z hnízda.

Pavli, díky :-). Mám to vnitřně nastavené tak, že dítě je dobré dovést k maturitě nebo vyučení (v tom, co mu jde) a dožduchat k řidičáku. A dál už by to mělo fungovat podle vzájemných možností a dohody. A zatím se všechno podařilo dohodnout, tak snad to tak bude i dál.

A těšíme se (všichni) na viděnou :-).

Milej blog. Takový laskavý a něžný.

Tomáši, vítej a děkuji.

Těch pět (možná osm, to záleží, jak se to počítá) jsme zakopávali o spoustu komplikací a situací, kdy se mi moc chtěla použít své právo veta. Jenže to s čistým svědomím nešlo. Možná i proto se zkouším ohlídnout (se souhlasem "svých mužů").

Gratulace borcovi i všem jeho Dobrodějům

jééé, těch "andělských křídel", co se nad ním porůznu vznášelo... díky Ivi.

Pěkné. Díky za upřímnost

Hani, já děkuji vám, že jste se pozdržela. Máme za tu dobu řadu zkušeností, mnohdy náročných a tak osobních, že se o nich nedá psát. Přesto jsem po letech pocítila potřebu se pokusit...tak uvidíme.

Gratuluji k vítězství nad osudem vám oběma!

Hezky napsané, Jano!

Tak teď ať se v tom světě nestačí :-)))

Ano, batoh, ten je nejdůležitější. A taky kytka a vobraz. (Zkušenost generace přede mnou. Kytku jsem umořila během prvních pár týdnů a místo obrazu mi stačily plakáty, holt těch 19.) A to jsem na koleje nechtěla, jenže jsem si nevědomky vybrala jeden z velmi mála oborů, co v Praze není... A bylo to dobře.

P.S. Toho páva máš od vás z Podzámecké zahrady?

Díky, tak to začátek dobrý, batoh č. 1 (malý - "aktovka") už je doma. A kytka..já ti nevím, že by kaktus? :-)))

Ad páv - JO, ten je místní :-). Roubovaný :-), bílý na klasického.