No, já si myslím, že většina z nás v tom ve větší či menší míře "jela".I když v padesátých letech nás při písemkách jak na základce, tak na "gymplu" učitelé hlídali hlídali jako ostříži, ale na 100% to nikdy neuhlídali. Ovšem tehdy se písemky konaly zřídka, většinou ústní zkoušky a tam taháky nebyly k ničemu.Jitko, dík za úsměvny blog

Ráda jsem tu dobu připomněla

Teď už můžu přiznat že jsem často používal metodu minimalizace taháku...takže jsem začal například v 16 hod. na A4 a v 22. hod jsem končil 10 cm skládačkou, kterou jsem následně zahodil,bo jsem to již celý uměl nazpaměť, pak jsem to zdokonalizoval a až na vejšce jsem s tím přestal

Mělo to něco do sebe a to je to podstatné

Kupované taháky to není ono, člověk přijde o dobrodružství při jejich výrobě

Máš pravdu, ale stejně mě to šokovalo, viděla jsem to poprvé

Taháky byly moje záchrana, protože na levé ucho jsem skoro hluchá a to pravé natočené k tabuli nic nechytlo.

A pomohly teda aspoň tobě?

Souhlasim, ja jsem se ucila vypracovavanim tahaku. Udelala jsem si asi tak 2-2.5 cm sirokou skladacku, ktera byla asi 10 m dlouha, kecam, tak dlouha ne. Ale hodne dlouha. Tim jak jsem si to usporadavala a psala, tak jsem se to naucila. Pouzivala jsem zkratky, ktere jsem potom nemohla precist, cislice a tesnopis. Muj osobni tahak, z ktereho nikdo nic nevylustil, ani ja ne.

Jé, to jste mi právě připomenula, dělali jsme to samé, taková harmonika. A vidíte, nyní si můžete vše zakoupit za malý peníz

vypracováním taháku se to člověk částečně naučí a už jen ten pocit, že je má po ruce, ho uklidní takže je pak ani nepotřebuje-vlastní zkušenost

Tak u mě zahrály především nervy, dopadlo vše jak mělo, ale vzpomínky se vymazat nedají

Taky jsem měl párkrát taháksy, ale ručně dělaný. Nakonec jsme je nepotřeboval. Naučil jsem se to, možná i díky nim. Jitko díky za pohodový článek

Zdravím a souhlasím