Pravda o vzniku církevního majetku pro nevzdělané.

Nyní přiblížím vznik církevního majetku, tak jak jej popsal ve své publikaci vydanou už dříve Občansky institutem Mojmír Kalný. Katolická církev se rozhodně nezmocnila majetku zabaveného protestantům po bělohorské bitvě v roce 1620, jak lžou různí neználkové, ale legálně jej její subjekty nabyly daleko dříve.

Ve starověku a středověku bylo zcela běžné, že panovníci, šlechtici a města stavěli na svých pozemcích kostely a fary. Podle germánského práva, kterým se naše země řídily, budova patřila majiteli pozemku. Ve střední Evropě se církev dostala do područí světských feudálů, a tak byla na svých pánech hmotně závislá. Tímto neblahým stavem církve se r. 1139 zabýval 2. lateránský koncil. Na základě jeho usnesení se podařilo dosáhnout změny. Postupně se vlastnictví kostelů a far během dvanáctého a třináctého století převádělo v tzv. patronátní právo. To v praxi znamenalo, že dosavadní majitelé církevních staveb právně uznali, že se vlastníkem těchto staveb stává církev a oni přebírají čestnou povinnost přispívat nadále na jejich údržbu. Tím si ponechali vliv na jmenování duchovních správců. Převod se bezezbytku podařil a od doby, kdy byl za vlády Přemysla Otakara II. (1253-1278) zaveden zápis pozemkového vlastnictví v zemských deskách, nalézáme doklady o tom, že vlastníkem byla církev. Církví se zde myslí jednotlivé církevní subjekty, jako jsou biskupství, kapituly, farnosti atd. Nejčastěji byla jako vlastník uváděna místní církev (obvykle v podobě kostela, záduší, obročí apod.) Toto praktické středověké opatření umožňovalo oddělit osobní majetek duchovních správců od majetku církve a zajistit tak jeho předávání na další generace.

Zámožní věřící darovali církvi pozemky na udržování kaplí, kostelů nebo podporu působení řádů. Peněžními dary podporovali stavby a chod různých církevních institucí. Také věřící od počátku církve přinášeli při mši osobní příspěvky (sbírky), které měly ze začátku naturální podobu a později se přeměnily v pen

Také věřící od počátku církve přinášeli při mši osobní příspěvky (sbírky), které měly ze začátku naturální podobu a později se přeměnily v peněžní formu. Velmi časté byly dědické odkazy bezdětných zámožných věřících. Církev mimo to z výsledku hospodaření a z peněžitých darů kupovala nemovitosti. V Čechách byl zdrojem financí například trvalý příjem ze státní pokladny jako odškodnění za nevrácení církevního majetku po bitvě na Bílé hoře (formou podílu z cla z dovozu soli). Tehdy neobvyklé finanční řešení přijal panovník proto, aby se nemusela řešit složitá restituce církevního majetku, ztraceného za husitských válek, pro neochotu nových majitelů církvi ho vrátit. Církevní právo dříve na církevních představitelích žádalo, aby bylo církevní jmění pokud možno uloženo v nemovitostech, proto dochází k zakoupení nových statků.

Tvrzení, že církev získala svůj majetek z pobělohorských konfiskací, není opodstatněné. Tento argument se přesto používá k zpochybnění legitimity a čestného nabytí církevního majetku.

O tom, že církev byla právoplatným vlastníkem svého majetku, nepochyboval ani československý stát při provádění pozemkové reformy v r. 1919, jakkoliv byl protikatolicky naladěný. Patronátní práva během staletí postupně zanikala, ale mnoho jich existovalo ještě v době února 1948. V rámci úsilí o plné podřízení veškeré církevní činnosti státu převzaly na sebe československé státní orgány zákonem č. 218/1949 Sb. o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností všechny dosud existující patronáty ustanovením § 11 zmiňovaného zákona: "Veškerý soukromý a veřejný patronát nad kostely, obročími a jinými církevními ústavy přechází na stát."

Co by mělo vadit českému národu na jeho minulosti?

Některé svérázné interpretace této minulosti.

já myslela třeba na původní vlastníky velkých zemědělských usedlostí na venkově, mnohdy cizince, kterým tyto statky komunisti zabrali, dali zchudlým čechům, dlouhou cestu přes vklad do JZD až po privatizaci a následný prodej toho, co ve skutečnosti bylo ukradeno a jejich potomci si dnes hrají na pány

Pár výhrad k uváděným historickým faktům bych měl, ale možná, že autor má na mysli něco jiného, konkrétně v případě, kdy jsme se dostali pod habsburské jho. Celkově si však myslím, že pan Martin má v zásadě pravdu. Ona je totiž krádež trestným činem v jakémkoliv právním státě - nehledě k tomu, co si o okradeném myslíme. Abychom mohli věcně a odpovědně argumentovat, je třeba si o minulosti a církevních dějinách nejdříve něco nastudovat, abychom nevypadali jako praobyčejní kverulanti či kibicové a právě tato absence znalostí mi u mnohých kritiků vadí. Nejsem bezvýhradným stoupencem církve, také mi vadí přehmaty, křivdy, přečiny a tvrzení mnohých prelátů i obyčejných kněží v minulosti i dnes. Pokládám se však za křesťana, neboť se snažím žít podle Desatera a Ježíšovy morálky stanovené Novým zákonem Bible. V každém případě bychom měli být při kritice uvážlivější, protože každý z nás má nějakou špínu za nehty a přitom poučuje jiné, jak se věci mají dělat.

Pokud tzv. zvykové církevní vlastnictví (kostel vlastní kostel) bylo veřejným vlastnictvím, tak se pouze z hlediska státu jednalo o převod na jiného hospodáře s tímto vlastnictvím.

Hezké povídání, až na léta tradovaný omyl, že jsme se po bitvě na Bílé Hoře (ano, na té, kde dnes jezdí dávno pražská tramvaj), dostali pod jho Habsburků. Není tomu tak, bylo to podstatně dříve.

https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1stup_Habsburk%C5%AF_na_%C4%8Desk%C3%BD_tr%C5%AFn_(1526)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_na_B%C3%ADl%C3%A9_ho%C5%99e

Za historií církvemi se táhne především mnoho zla a špíny.

Dnes tu všichni naši občané financují činnost 21 církví, jako pozůstatek dohody komunistů s církvemi na zajištění jejich činnosti z roku 1949, protože byl církvím přijatým zákonem v roce 1947 odebrán pozemkový majetek, což nebylo řádně zaznamenáno do pozemkových knih s ohledem na následující změnu režimu v roce 1948.

Proto je lží, že jim majetek ukradli komunisti, ti jen plnili přijatý zákon z roku 1947.

Jen pro ujasnění, registrovaných je dalších cca 20, neregistrovaných dalších cca 35 církví, nebo náboženských společností, takže se můžete modlit od rána do večera.

Církevní restituce jsou stejně nezákonné, protože zahrnují i náhradu církvím, které žádný majetek neměly. Úctu lze z části vyjádřit pouze církvi Bratrská jednota baptistů, která odmítla těžit z novodobého Církevního tunelu.

Po roce 1948 byli pronásledováni a stíháni někteří církevní hodnostáři, ale v následujícím období začaly církve velmi přátelsky spolupracovat s komunisty, takže jsme se dodnes ani nedozvěděli, kolik a kteří církevní hodnostáři spolupracovali s StB.

Omlouvám se za pravopisné chyby způsobené změnou textu.

Znáte odpověď na otázku proč je v Čechách takový odpor k církvi svaté?

Způsobila to komunistická ideologie.

a co tak vrátit ostatním vlastníkům, co jim komunista po válce ukradl?

Kde jste žila posledních 27 let?

Ano církev je firma s nejdelší životností ze všech firem, to je fakt. Na druhou stranu jako agnostik jsem církev k ničemu nepotřeboval a potřebovat nebudu. Takže vidím jen hromadění majetku a ovlivňování názorů v jednotlivých zemích. Viz majetek ve Vatikánském muzeu. Snad jedině bych ocenil práci řádových sester.

Akorát kulturu kterou žijeme, je kultura křesťanská.

Do rozboru minulosti círve a jejího získávání majetku bych se nepouštěl, to je hodně tenký led. Nicméně, měla ho legálně, tečka.

Co se samotných restitucí týče, vymezujete se vůči skupině vůči které se je snadné vymezit. Určitá skupina lidí prostě nemá ráda církev a nedala by jí ani korunu. Mě osobně vadí, a nejsem v tom vůbec sám, že

1) Nebyly provedeny skutečně kvalitní analýzy co vrátit (důvod níže)

2) Místo jednorázového vrácení majetku/vyplacení náhrady se bude církvi platit desítky let

3) Restituce v této podobě tlačili Hadovi následníci, kteří neměli na mysli zájem státu či férové vyrovnání, ale maximalizaci výnosů církve

Jinak, já osobně s vyrovnáním s církví souhlasím. Mělo to být uděláno mnohem dříve a co bylo ukradeno, musí být vráceno. Ale zase, je férové to vrátit a je správné vrátit je to, co bylo ukradeno. Ne krást na druhou stranu.

na základě dostupných údajů byly provedeny analýzy a došlo se k nějakým číslům. jednorázové vrovnání by byl obrovský zásek do státního rozpočtu -rozložení bylo výhodné pro stát. Církev nedostala náhradu za užívání svých nemovitostí po dobu 40 let-v podstatě byla škodná na tom co se dohodlo.

Ať tak či tak-nejlepší pro stát a lidi bylo, že se udělala konečná dohoda a odblokoval tak majetek. i kdyby dostaly církve pár mliard víc než měly (a to si nemyslím, spíš naopak) pak je to lepší než situace kde nemovitosti neměly vyjasněnou vlastnickou strukturu a díky tomu vázlo jejich využití. Obce často nemohly využít pozemky, které potřebovaly a nemohly je ani směnit, koupit,atd, neměly vyjasněné vlastnictví budov kde byly domovy důchodců, školy,....Stát musel platit církvi duchovní,....To, že restituce nebyly uzavřeny škodilo nejen církvím, ale i státům, obcím a dalším subjektům