Asi to nebude úplně k tématu, ale před lety jsem četl knihu "Smrt se učí létat" o Wernheru von Braunouvi a v ní se mimo jiné psalo, že už za jeho života byl po technické stránce připravený (vymyšlený) celý projekt (včetně pohonu) letu na Mars. Hádám, že po úspěšném přistání NASA na Měsíci to byl další von Braunův (a nejen jeho) tajný sen. Údajně pak vše ztroskotalo na financích, resp. ochabujícím zájmu veřejnosti o kosmické lety a následném seškrtáním výdajů na kosmický výzkum. Popisovanými účinky stavu beztíže a kosmického záření na lidský organismus se tenkrát (při plánování mise na Mars) asi nikdo moc nezaobíral, resp. s tak dlouhým pobytem na oběžné dráze v té době nebyly žádné praktické zkušenosti.

W.v.Braun měl skutečně vymyšleno, jak letět na Mars, ale byly to jen ideové návrhy. Měla letět ne jedna loď, ale celá letka navzájem se podporujících letounů. Na financích projekt ztroskotal docela určitě, ale i kdyby peníze byly, technologie ještě nedozrála. I ty výlety na Měsíc byly stále ještě na hranici možností. Dá se spekulovat, že v případě dalšího financování bychom dnes už takovou technologii měli včetně té odstředivé náhražky gravitace a magnetického štítu před korpuskulárním zářením. Těžko říci, co by bylo kdyby.

Argumenty spomenute v clanku nie su argumenty limitujuce.

Clovek na Mars poleti, ked to dovoli technika a budu na to financne prostriedky.

To bude coskoro.

Clovek, ktory na Mars poleti si bude uplne perfektne vedomy ponorkovej nemoci, radiacie, znehodnotenia svojich kosti a de facto urychleneho starnutia celeho organizmu, atd . dokonca si bude vedomy, ze pacha s vysokou pravdepodobnostou sebevrazdu ale chut po zazitku, motivacia byt tam prvy, alebo len chut cestovat a dobyjat su prevazujuce motivacne faktory.

Vzdy existovali tucty hazarderov, dobrodruhov a podobnych expertov, ktorych motivovalo neznamo a riziko. Mame to mozno v genoch.

Netvrdim, ze budeme do 20 rokoch cestovat na Mars ako do prace, alebo do Alp na lyze.

Já nejsem tak moc optimistická. Sice je mi jasné, že vývoj bude neustále postupovat a nedá se zastavit, ale že by to mělo být co nevidět, si nemyslím.

Před padesáti lety jsme byli na Měsíci. Co se změnilo od té doby? Vývoj jde kupředu strašně pomalu.

Dnes už nemáme techniku ani na to, abychom doletěli na ten Měsíc, staré komponenty by s dnešní technologií nespolupracovaly, plány na dostatečně silné rakety byl vzdány nebo se rovnou ztratily kdesi v depozitech (v lepším případě).

Momentálně nemáme vůbec nic. Navíc tu jsou opravdu limitující věci - jako záření, fyziologické problémy... které se nedají ignorovat. Ani hazardéři je nemohou ignorovat.

Porovnala bych to s vývojem aut: chceme udělat nové auto. Nemáme ale ani tým vývojářů, ani továrnu, kde by se mohly díly vyrobit. Nemáme dodavatele, nemáme žádné plány. Nemáme ani schéma, jak by mohl pracovat spalovací motor. Nacházíme se někde v osmnáctém století, kdy se sice nějak experimentovalo, snad i parní stroj fungoval, ale to bylo asi tak všechno. Nemáme ani vzdáleně dostatek peněz, abychom to všechno mohli zaplatit.

... A v tomhle momentě přijde jistý pan Musk a vykřikuje, že poručí větru dešti a když budeme kupovat jeho trička, potraviny a auta, do patnácti let doveze sto lidí na Mars. On není hazardér, on je tvrdý byznysman...

Je jen škoda, že se svým počinem shazuje tu skutečně tvrdou práci, kterou už desetiletí žijí tisíce vědců. Vnucuje veřejnosti dojem, že stačí, aby se chtělo a všechno jde. Nejde. V tomhle případě narážíme na limity, o kterých se v takových prodejních Muskových akcích radši nemluví.

Nic není neřešitelné.

Pouhá fráze.