Ach  

jo?

Na tohle téma nějak nemám co říct- hadry tam nekupuju (já vůbec nesnáším nákup jakýchkoli hadrů), takže dnes bez odborného komentáře:-))

Ale napsáno hezky, to zas jo

Ď!

Jóóó, tomu pánové nemohou rozumět!

Asi ne

Opravdu to už není, co to bylo ! Kde jsou zlaté časy výprodeje fy Megasekáč v Průhonicích či v Úvalech - kus za 2Kč, 5Kč či 10Kč. Hrabárna v Pakoměřicích-Bořanovicích byla také dobrá.

Dosud mám od nich dobré boty, nejeden svetr, deky a spoustu dalšího. Stačilo vyprat (prala jsem i kožíšky) a bylo to jako nové a většinou lepší, než nabízel státní obchod.

Na  sekáče, kde se cenu dozvím až na pokladně opravdu nejsem zvědavá.

Vida!

Ach jo, vy ženské! Hrabivě neukojenéNo tak jo, no

Zírám!

To je zajímavé, tohle já neumím... A přitom vím, že řada kamarádek má pěkné věcio právě odtamtud. Ale já do těhc košů a mezi ta ramínka n+jak sáhnout neumím

Pro řadu ženských je to prostě nové hobby. Pokud mají dost času, tak si jdou zahrabat. Dvakrát třeba nic neodnesou a pak naopak najdou např. 2 nádherné mohérové svetříky za 100 Kč.  

Horší ovšem je, že některé tomu propadnou jak automatům a prostě do té hrabárny musí a koupí další tričko, kterých už mají doma desítky.

Tvoje vzpoura proti článkům o volbě?

Pamatuješ na ty dvě mikiny s medvídky, které jsem na střídačku nosila, když jsme se seznámily? Jeden byl červený s roztaženýma nožičkama a všechny šokoval. Bez sekáče bych asi chodila nahá. A neměla bych plesové vybavení. Jen prádlo a boty neberu. A s kalhotami mám problém.

Chvejici se rukou Ti davam ze setrvacnosti karmu, protoze i jen cist si o tak hroznem miste jako je jakakoli prodejna obleceni mne privadi na pokraj deprese. A to si predstav, ze mezi svatky jsem byl nevybirave donucen si na jednom takovem miste vyzkouset troje dziny. Nejhorsi zazitek za posledni dva roky...

Můj první muž hystericky řval v jakémkoli obchodě. Ve svém rodném jazyce. Jak šílenec.Chápu tě a tvá karma je mi dvojnásob milá!

Do sekáče ZÁSADNĚ nechodím...NIKDY bych na sebe nevzala něco obnošeného...vlastně ani nevím, jestli u nás sekáč je - a už VŮBEC nevím, kde.

Ale tajně mezi čtyřma očima Ti prozradím, že ty nejhezčí kousky, které mají čestné místo ve skříni, mají "tajný" původ.

Miluju secondhandy...a kdo říká, že ne, kecá!:-)

Viď!

Já jezdívala do Bořanova a musím říci, že to bylo vždy dobrodružství, lov!

V 90. letech otevírala hrabka za 10,- v osm ráno a paní vždy začala rozdělávat ohromný balík a třídit to do košů. Přitom člověk mohl stát lovit kousky, které se mu zdály zajímavé. To jsem si pak protřídila, posoudila velikosti atd. Odjížděla jsem vždy s úlovkem a v jednom roce, kdy vlastníci řešili nějaké své problémy a nedohlíželi na rozdělení věcí za 10,- a těch dražších - tak to byly zážitky, nemohla jsem si mezi krásnými šaty, kabáty, sukněmi prostě vybrat!

Pak jsem začala dělat a už to nešlo, ale záliba mi zůstala a používám nákup v sekáči jako relax. Ale jak píše paní DIanová, nejlepší je to v hale, hraje hudba, člověk pouští starosti z hlavy, probírá věci, pár si jich zkusí a odchází třebas jen s nějakou drobností. Mám jednu halu poblíž a když si potřebuji odpočinout, jedu tam.

A v letech, kdy jsem musela jezdit do ciziny a reprezentovat, přitom jsem měla napjatý rozpočet, jsem se oblékala za pár korun perfektně - alespoň patery pouzdrové šaty, sukně, sáčka, blůzy, kabátky, šátky, šálky...a mohla jsem věci střídat,mít každý rok nové, neokoukané. A nebylo mi líto věci poslat časem zase dál.

Ale musí se to umět a musí to člověka bavit. Rady pro začátečnice: nemá cenu jít kupovat s konkrétní představou, člověk se má nechat překvapit; vybranou věc musí zkusit nebo musí znát míry svých blízkých; vybranou věc je nutno důkladně prohlédnout; nákupem by se měl člověk bavit a počítat s tím, že ten den třebas nic nekoupí.

Ano!