Možná nejsem normální, ale psychické ani fyzické násilí ze svého zázemí neznám. Nejvíc mi nebožka žena kdysi vyčítala jedovatost a asi právem. Vlastně jedno násilí jsem poznal. Naše skvělá máma vládla třem kluků rukou laskavou, ale pevnou. Jejím fackám jsme říkali zednické. Dávala je hřbetem ruky, krátce, tvrdě. Dvě byly maximum, žádný zbytečný křik. Dodnes bych tu trestající ruku líbal.