Diskuse
Nesahat, nelíbat, neobjímat!
Děkujeme za pochopení.
Aretta
Hodně zajímavý téma
U nás v rodině jsme skoro všichni intaktilní. A možná je to chyba. Když vidím švagrovou, jak hladí po ruce tatínka, jak hladila mou babičku, jak to oba potřebovali... Pro mě je to složitý... a přitom to může být hodně osvobozující... ráda bych třeba toho tatínka sevřela do náruče a ... sakriš, dneska mám nějakej rozmlženej den,...
medvediceCDN
..
Mám to podobně
Ráda si s někým potřesu rukou, ale když se stane,že dotyčný míří do mé blízkosti za účelem mi vlepit hubana, tak nastavuji tvář, to je menší zlo
V.Woolfová
Já Vám rozumím.-)
Mám jen pár lidí s kterými jsem svolná se obejmout, ale jsou to ti velice blízcí. Chráním si své území. To je přirozené.
A když ke mě někdo mluví a stoupne si tak, že má obličej pět centimetrů od mého a ještě mě tlačí do kouta, to začínám být hodně nepříjemná. (ovšem jsou výjimky-)).
J.K.S
Jsem na tom podobně
Bohudík to kolegové respektují. Moje narozeniny se neslaví, nepřeje se mi, jim jen z povzdálí potřesu ploutví. Nemám to ale vrozené, jako dítě jsem byla neskutečný mazel. A rozmazlovaný celou širokou rodinou a vesnicí.
PájaZítra
Re: Jsem na tom podobně
já taky tak nějak, nemám rád tlačenice a taky nesnáším, když mi cizí lidi, kolegové a i přátelé vlezou do tzv. diskrétní zóny, akorát partnerku si dokážu "pustit k tělu"
asi je to vrozený, páč jako dítě jsem dost trpěl a nesnášel, když mě máma či babča chtěli mazlit
sir Humprey na skok
To se dalo poznat z tvech textu uz davno,
zes "studenej cumak", holt nemuzem bejt kazdej milej, vrelej a vstricnej, vyvazenost je nutna
Blábolivý Brod
Kterej trouba sem po revoluci importoval to americký
olíbávání?! všimla sis toho? Od převratu přišlo do módy, že se kamarádky na potkání omuckávají zprava-zleva, no Husák a Brežněv hadr!
Rupert
Re: Kterej trouba sem po revoluci importoval to americký
Ani zleva ani zprava. Přímo na komoru, to byl Husák a Brežněv. Ještě teď se otřesu.
Rupert
Ledacos to vysvětluje
Taková tradice, je v městečku kde žiji. Na Nový rok ráno lidé vystupují na vrchol kopce. Cestou tam i zpět si pumpují rukama, vinšují sobě, blízkým i vzdáleným vše nejlepší, a hlavně zdraví. Upřímně to myslí, o tom není pochyb, ti lidé. I já rád chodil těmi zimními rány. Jen ta přání mi vadila. Můj důvod byla jinovatka, mlha, sníh, déšť, ty okolostojíčnosti co melancholik potřebuje ke svému životu. Jsem si myslel. Osypky jsem z toho míval, rok co rok. Očima uhýbal abych nezavdal. Rameny bezděčně pohnul abych natěšené ruce setřásl. Kuklou, šálou, čepicí hluboko do čela jsem to řešil. I zlého sousedovic vlčáka jsem si půjčoval, než ho nadšeně petardující senioři zahnali,( nikdy se už neobjevil ) abych ty občany odradil........Marně? To město je i sborovna. Jak Vy lidem, lidé Vám. Crede experto. Proč jsem si ty své kruhy nemaloval někde jinde.
dva mraky
bereme na vedomi
A nebudeme se zdrzovat v pracovnim okruhu Danajky. To bude urcite trauma z detstvi, treba prilis pritulne teticka s nejakou osklivou vyrazkou.
Greybeard.
Nejste sama,
jestli vás to uklidní. Já mám z takových zážitků husí kůži.
- Počet článků 633
- Celková karma 29,41
- Průměrná čtenost 2036x
...a také Danajka.
Psát mi můžete na:
ohlasynablogdanajka@seznam.cz
Miluju Ich formu a mám jen jeden život, takže... :-)