Aha, tak já synečka přestanu chovat a pusinkovat a říkat mu, že maminčinej, jo? Sice jsou mu teprv dva, ale člověk nikdy neví...

Nééé! Teď ještě můžeš!

Je to tedy od věci a netýká se tématu článku, ale moc mne baví je číst. A ještě víc mne baví courat se diskusemi pod nimi. Ten následný desetiminutový úsměv už vlastně předem čekám. Díky.

Já taky děkuju.

Já jsem zažil v mnohem mírnější podobě něco podobného. Rodiče bydleli ve stejném městě, jako my, ale přiměřeně daleko na to, aby se vzájemné návštěvy omezily na rozumnou míru. Když matka ovdověla, přestěhovala se do menšího bytu v domě hned  vedle nás a já jsem jí neprozřetelně dal klíče od našeho bytu. Moje nervy ! V dobré víře, že nám pomáhá, chodila dopoledne (když jsme byli v práci) do našeho bytu a umývala nám nádobí po snídani, nebo uklidila případný nepořádek. Nikdy také nezapomněla nechat na stole nějakou buchtu, bábovku nebo něco, co koupila a jí se to údajně nehodilo. S oblibou také dopoledne vodila své návštěvy do našeho bytu, aby se pochlubila, jak synáček bydlí. Žádné domluvy nepomáhaly. Protože jsem neměl sílu klíče jí jen tak sebrat, vyřešil jsem to nakonec tak, že jsem vyměnil zámek a matce jsem nabulíkoval, že jde o bezpečnostní zámek, ke kterému nejde vyrobit další náhradní klíče. Taková (pro nás) milosrdná lež. Ale pak už naštěstí vše fungovalo, jak má.

Ty jo

V mnohem menší míře jsem to měla doma. Maminka umřela a já mám klid. Vím, že je to hnusné, ale ta úleva.....

Rozumím

Br, mně z toho normálně naskočila husí kůže!

Mně taky

Nesměj se, to je  vážná věc!

A víš, že ani nemusej bydlet v jednom domě?  mám takového kamaráda. Všichni jeho přátelé se mu snaží dohodit nějakou holku, ale on je zažranej do muziky a filmů a na nic jiného nemá čas, protože by ho to zdržovalo od pravidelných návštěv maminky. Dokonce mi jeden náš kamarád říkal: "Já ho nechápu. Žije ve Varech, má byt v centru. Každej rok o festivalu najdu nějaký holky, co u něj budou bydlet, a on, místo aby některou z nich sbalil nebo s nima vyrazil mezi lidi, jde - no víš kam. K mamince na oběd." 

Jojo

Ty úžasné maminky a synové mamánci.

My kluci to, nemáme jednoduché. Na slušného chlapce všude číhá nebezpečí.

My, dívky, jakbysmet...

Láska k rodičům  je pěkná věc, ale zahodit svůj osobní život, to už není hezké ani náhodou.

Přeju Robertovi, aby v sobě našel sílu odejít, ale....

No, malér je, že tohle není nadsázka a znám to ze svého okolí. Až po smrti matky si byl syn schopen zařídit vlastní život.