kdysi jsem synovi koupila nějakou sladkost s nějakou hračkou a v podobné situaci odtušila kolemjdoucí maminka svému dítěti: to jsou prakticky odpadky

tyjo

díky, moc pěkné, to jsem dneska potřebovala

to mě těší

Ivanko

V tomto případě bych si s chutí trochu zazlobila a předstírala telefonický hovor, kdy bych do sluchátka líčila, co jsem právě snědla za dobrotu, a že to není konečná, protože si ještě dám ty skvělé rakvičky se šlehačkou, kdy se korpus ani nemusí kousat, jak je křehký a šlehačka je jako sněhový sen, a možná si pak ještě objednám napěněné kapučíno. A čím víc by rodinka kulila oči, tím bych byla popisnější.

To jsem měla, ale já byla nějak paralyzovaná, celkově tím rozhovorem po celou dobu, paní byla celkově pozoruhodná a její myšlenky silně neotřelé....

Ještě jsem si ve světle příspěvku pana Šoltese níže vzpomněla na jednu rodinu kterou znám už asi 20 let.

Jsou to mí klienti, jejich starší dcera už u mne pracuje jako brigádnice.

Tatínek doma "vládne" ale takovou spíše klidnou sílou než despotismem.

Poprvé jsem si to uvědomila když (plavaly u mne jeho dvě děti) za mnou přišel konzultovat aquaerobik pro manželku.....I své děti takovým nějakým laskavým způsobem docela honil.

Jsou dost finančně zabezpečení a tak si pořídili výživovou poradkyni která jim konzultuje stravu i to co oni sami vaří. Když mám jeho dceru jako instruktorku na příměšťáku, nosí si vlastní jídlo. A to přesto že obědváme dětská jídla.

Nicméně mám pocit že tyhle holky zrovna netrpí....Snad proto že mají tu poradkyni a dokážou si pomlsat třeba na ovoci a oříškách...

Nejhorší jsou takové ty sucharové typy....Tam snad nejde o kilojouly ale o to aby náhodou dítě nepoznalo potěšení z jídla.

Není co dodat, jsou i takoví rodičové. A chudáci děti, ale - nejspíš jim to jednou vrátí.

Troufám si říct, že tento incident už byl počátek vracení...

Mám pocit že těmhle lidem v životě něco chybí. Asketismus jsem nikdy nedovedla pochopit. Taky musím přemýšlet kolik a čeho sním (popřípadě vypiju) ale na druhou stranu mi jídlo přináší takovou rozkoš jakou mi teda četba Vergilia nedá....

A i když sport produkuje hormon štěstí, občas přece jen sáhnu po rychlejším způsobu - čokoládě.

Taky jsem to nepochopila, je to křeč

Děti jsem nikdy neomezovala, občas jsem jim i něco dobrého upekla, a vyvíjely se zdárně, bez obezity, ani jiných podobných "hendikepů". Některé dnešní matky jsou nerozumné, raději si jich nevšímat - a odsednout si dál od jejich dosahu. Chudáci jejich děti.

Nebylo kam před nimi utéct, Mirko, ano, chudinky

Jestli je kavárna větší, tak si příště normálně přesedněte. Už jsem to taky dvakrát udělala z velmi podobných důvodů Není se za co stydět. nebo začněte probírat, jaké dobroty spolu s dětmi upečete na jejich příští narozeninovou oslavu - v takovém případě se obvykle prudič zvedne sám. Jen to těžké, já vím, ale už jsem se naučila, že za cizí děti prostě zodpovědnost nést nemůžu. Stačí mi ty moje ;)

byla to maličká cukrárna o třech stolcích těsně vedle sebe

Zajímavé, ale nezávidím jim.

já taky ne

Ivo, krásně jsi to popsala-poťapaná je naprosto výstižný

No, s těma jahodama jsi mi udělala taky chutě

ty byly