Urousaná slípka české politiky snesla dalšího pukavce. Na bývalého majitele největší bezpečnostní agentury v zemi prasklo, že zcela programově propojil svou firmu s politickou stranou, která mu otevřela dveře do parlamentu a přistrčila pod zadek hned několik ministerských seslí, aby naplnil své ekonomicko-politické strategie.
Situace mu hrála do ruky. Lidi už nebavilo sledovat půtky dvou kohoutů, z nichž první si neviděl do huby a druhý měl vychování řeznického psa, a čím dál hlasitěji volali po změně. Našel si tedy mediálně známého, fotogenického a národem oblíbeného tepače zlořádů, který ve své ješitnosti neprohlédne, že má být jen figurkou na šachovnici, a vyrazí do boje proti dinosaurům s upřímným zápalem.
Plán panu Bártovi vyšel dokonale. Na vějičku mu sedlo tolik voličů, že svoje cíle mohl bez okolků začít uskutečňovat. Kdo ví, kam by to dotáhl, nebýt šťouravých novinářů MF Dnes. Kdo ví, kam to dotáhne, když bude jenom ze zákulisí tahat za nitky loutek, kterými politickou scénu zalidnil.
Skandál kolem Věcí veřejných ukazuje žalostnou úroveň politické kultury v Česku. Je smutné, že si Vít Bárta dovolí s podobným nápadem přijít. Je smutné, že se najde dost lidí, kteří mu ten nápad odkývají a jsou ochotní hrát jeho hru. Je smutné, že mu jedenáct procent voličů skočí na špek a dá mu tak dostatečně silný mandát k mazání hranic mezi politickou a ekonomickou mocí. Je smutné, že mu premiér chtě nechtě svěří ministerstvo, jehož resort se překrývá s působností agentury ABL (i když v jednom baráku papírově šéfuje Radek a v druhém Matěj).
Je smutné a směšné, že v situaci, kdy se poslanecký klub VV začíná rozpadat, padají trestní oznámení a rezignace, véčkaři se mezi sebou osočují z uplácení a nadávají si do šílenců, má Radek John tolik drzosti, aby si kladl podmínky, i když se jako ministr totálně neosvědčil a jeho odchod v petici požadují desetitisíce hasičů a policistů.
Vláda se zmítá v krizi, reformy jsou ohroženy a naše státotvorná levice čuje příležitost a volá po předčasných volbách. Jako v mnohém manželství: než řešit problémy, to radši rozvod. Je to jednodušší. V politice to znamená nové rozdávání karet, přerozdělování křesel, obsazování postů, dosazování vlastních lidí. Vyházené miliardy a stagnující situace. Česká politická scéna se točí v kolečku vlastní krátkozrakosti a hamižnosti jako křeček, který má sice tváře nacpané zrním, ale nikam nedoběhne.
Nemám ráda, když se na politiku jenom nadává a všechno se šmahem odsuzuje. Ale dneska jsem opravdu otrávená a s Keliškou a mnoha dalšími říkám: Chce se mi blejt, velebnosti.
