Milý synu, když se před dvaadvaceti lety hroutil ten hnusný režim, bylo mi tolik, jako je dneska tobě. Nikdy na tu dobu nezapomenu. Tehdy z lidí spadla obrovská tíha, a euforie, kterou jsme tehdy zažívali, se nedá převyprávět.
Měla jsem štěstí, že to "prasklo", když jsem končila střední školu. Čekala mě maturita a přijímačky. Byla jsem ještě mladá, ještě jsem nemusela volit mezi poklidnou existencí a svědomím, ještě jsem nemusela přistupovat na kompromisy s neúprosnou státní mocí, ještě jsem měla čistý štít.
Jedna známá po revoluci hrdě prohlásila, že její rodina vždycky stála na té správné straně. Přitom i ona chodila k volbám, i ona volila komunistickou vládu, i ona držela pusu a krok. Její manžel se přihlásil do Večerní univerzity marxismu-leninismu, aby si udržel vedoucí místo v práci. Byly to drobné ústupky, které dělala naprostá většina lidí - aby se měli lépe, aby děti mohly studovat, aby jim vrchnost dala pokoj... Ale i díky těmhle ústupkům se ten režim udržel dlouhých čtyřicet let.
Vzepřít se mu uměl málokdo, a vždycky za cenu nemalých obětí. Spolu s ním byla většinou postižena i jeho rodina, přátelé, blízcí... Velká část veřejnosti dnes na bývalé disidenty kouká skrz prsty a dává jim všelijaké posměšné nálepky. Ono je to totiž jednodušší, než se jim dívat do očí a přiznat si, že v porovnání s nimi nemám čisté svědomí. Ale ti lidé zaslouží úctu, jejich odvaha a smysl pro čest by měly být každému příkladem.
Dnes je Mezinárodní den studentstva. Taky je to Den boje za svobodu a demokracii. Kdykoli se v téhle zemi něco semlelo, studenti u toho byli první. Ať to bylo před dvaadvaceti lety, v osmašedesátém, v devětatřicátém, v roce 1848 i hlouběji v minulosti...
Máš ohromné štěstí, že žiješ právě v této době. I když na ni spousta lidí nadává, nenech se otrávit. Můžeš si svobodně myslet, říkat i psát, co chceš. Můžeš diskutovat s učiteli a klidně s nimi nesouhlasit, aniž by ses bál, že si tím uzavřeš cestu k dalšímu studiu. Nemusíš si dávat pozor na to, s kým a o čem mluvíš, nemusíš skrývat svoje přesvědčení, za tvoje názory tě nikdo neklepne přes prsty. Tvoje generace nemusí na barikády ani do ulic, protože problémy, které řeší dnešní společnost, jsou nicotné v porovnání s těmi, které byly důvodem pro to, aby byl 17. listopad vyhlášen státním svátkem.
Přeju ti, aby dar svobody, který je pro tvou generaci samozřejmostí, tou samozřejmostí navždycky zůstal. Aby kompromisy, které uděláš, nikdy nemusely jít proti tvému svědomí. Aby se vaše generace nenechala odradit rozčarovaností otců a zahořklostí dědů a poučila se z jejich chyb. Aby zúročila to, že může svobodně dýchat, studovat, cestovat, vymýšlet, podnikat... ve světě, který je i přes obrovské problémy a bolesti relativně pokojný. Aby už v tomto datu nikdo a nikdy studenty nemlátil, ani do nich nestřílel.
