Tak se mě zeptal můj nejstarší syn, když mu byly asi čtyři roky. Tehdy jsme bydleli v sedmém patře paneláku v pražské Michli a on zrovna dokoukal na Kouzelnou školku, kde se Dádě Patrasové po studiu proháněla roztomilá koťátka. "Živou ne, Lukášku," odpověděla jsem. Podíval se na mě s nadějí a povídá: "A mrtvou?"
Myslel samozřejmě plyšovou. Historka vstoupila do rodinného zlatého fondu (schválně se Lukáše zeptejte, kolikrát už ji slyšel, uvidíte ten ksicht :-)) a synáčkovi mrtvou kočičku přinesl Ježíšek. Byla huňatá a dokonce mňoukací, což jeho touhu po domácím mazlíkovi na jistou dobu uspokojilo.
Mrtvými kočičkami, pejsky, medvídky, opičkami a bůhvíčím ještě se naše domácnost hemží odjakživa, až letos však řízením osudu konečně máme i pět exemplářů živých. Až moc živých na můj vkus. Kočičí holky (kluk se Grisině nepovedl ani jeden) úspěšně absolvovaly první třídu kašičku (Znáte tu básničku? První třída kašička, druhá třída myšička, třetí třída hodní žáci, čtvrtá třída darebáci.) - krmení, spaní, vratké krůčky - a právě jsou z nich druhačky. Máma jim nosí všelijakou havěť a holky se ji učí dorážet, porcovat a konzumovat. Včera se popraly o slimáka, dnes byla terasa plná holubího peří. Fakt netuším, kde k němu Grísa přišla, holubi se v naší čtvrti nevyskytují.
Třetí třídu kočičky myslím přeskočí a půjdou rovnou do čtvrté. Už teď z nich jde mámě hlava kolem a když může, někam si zaleze, aby od těch čtyř divošek měla aspoň chvilku pokoj. A divošky se tuží: hrají na schovávanou (v růžích), na přetahovanou (s tričkem přehozeným přes židli), na honěnou (kde se dá). Když manžel spravoval na terase kolo, rozesadily se kolem a dělaly mu zvědavé obecenstvo.
Naše děti jsou z nich samozřejmě nadšené. Kočky mají dvě sady jmen. Jsou z doby, kdy jsme ještě netušili, jakého jsou koťátka pohlaví, a (marně) doufali, že převažují kocourci. První sadu vymyslela Kristýnka - strakatá Bibi (její nejoblíbenější), huňatý Bambulín, černí Malounek a Hezounek. Pařan Vojta přišel s protinávrhem - Stračena (to aby Týnu pozlobil), Fat Man (je huňatá a ze všech čtyř největší), Little Boy (ta je nejmenší) a Noob (pro ty, kdo nemají pařanskou slovní zásobu - noob znamená nováček, nebo taky ňouma a nešika).
Jediný, kdo nadšení nesdílí, je - Lukáš. Kočky jsou mu srdečně ukradené a jediný zájem o ně jeví, když je může vyhodit z domu, kam nemají přístup. Asi jsme prošvihli ten správný věk.
A jak jste na tom u vás doma? Nemáte někoho, kdo touží po kočičce? Daruji do dobrých rukou. Neváhejte, další nebudou - Grisinka už má domluvený termín ;-)
