Emotivní (a pevně doufám, že poslední) projev Davida Ratha v poslanecké sněmovně měl být plamennou obhajobou nespravedlivě stíhaného politického vězně, kterého účelově drtí temná strana Síly, vyzněl však jako fňukání rozčarovaného prominenta, kterého donedávna v jeho bohorovnosti ani nenapadlo, že by ho někdy někdo mohl klepnout přes prsty. Jeho argumenty byly většinou trapné, místy úsměvné, hlavně však naprosto irelevantní.
Přirovnávat se k politickému vězni je výsměch všem, kteří byli v dobách totality zavíráni pro své politické přesvědčení. Hovořit o tortuře a lámání v kole je legrační. Čím že ho tam mučí? Nudou? To mi připomíná španělskou inkvizici, která ve skečích Monty Pythona mučí své oběti plyšovými polštáři. A přerušit styky mezi obviněnými a samotou a nejistotou nahlodat jejich psychiku tak, aby se navzájem přestali krýt a začali vypovídat, to je tak nějak účelem vazby, proti tomu mohou těžko něco namítat i lidskoprávní organizace, kterých se Rath dovolává.
Když Rath hází na ministra Kubiceho veškerou odpovědnost za to, co se mu stalo, a vyčítá mu zničené životy sedmi nevinných lidí, nemůžeme si nevzpomenout, u koho bral hodiny rétoriky a demagogie. Takový už tu jeden byl, co pokaždé svaloval vinu na všechny okolo a ukazoval prstem, místo aby se styděl někde v koutě. Co když byl zahnán do úzkých, kopal na všechny strany a vykřikoval nesmysly o spiknutí.
Řečmi o čudle a malé rybě by "bývalý exhejtman" (jak jsem se doslechla ve veřejnoprávní zpravodajské relaci) možná dojal seniorky na předvolebním mítinku své strany, ale poslance, kteří mají velmi dobrou představu o tom, s kolikamiliardovým rozpočtem hospodaří jeden z nejbohatších krajů v republice, tím musel leda pobavit. Navíc si sám protiřečí, když Kubiceho obviňuje, že kvůli němu "desítky kilometrů silnic nebudou opraveny, školy dál budou chátrat, nemocnice ve špatném stavu". Doslechnout se o sobě, že jsem způsobila tomuto státu "nedozírné škody mnoha a mnoha miliard" (která čudla rozhoduje o takových sumách?), a tím jen "prohloubila hospodářskou krizi", tak si na Kubiceho místě snad hodím mašli.
Patetický závěr, který snad měl být parafrází na Zolovu slavnou obhajobu "Žaluji", je jen smutným dokladem toho, jak totálně mimo realitu pan David Rath je. Jenže paralela s Dreyfusem napadá na obě nohy. Tehdy šlo o vykonstruované důkazy podložené mylnými znaleckými posudky. V sázce bylo doživotí na galejích na Ďábelských ostrovech pro naprosto nevinného člověka. Ratha chytila policie s důkazem v rukou. S důkazem, který nechtěl vydat a o kterém jenom lže - napřed údajně nevěděl, co nese, pak si vzpomněl, že to byly peníze na financování strany, podle poslední varianty si tento Mirek Dušín naší politiky pohrával s představou, že těch sedm milionů štítivě vrátí nebo dokonce odnese na policii.
Jenom jedno přirovnání mi v celé té plačtivé litanii sedí, a sice ta paralela s Glumem. Stejně jako Glum podléhal vábení prstenu a nechal se ovládat jeho silou, tak i Rath podlehl vábení peněz a moci. Myslel si, že je tak chytrý, že se na jeho čachry nepřijde. Věřil, že s poslaneckou imunitou je nedotknutelný a nemůže se mu nic stát. Sebejistě dštil oheň a síru proti korupčníkům, protože ho ani ve snu nenapadlo, že jednou veřejně stane v jejich čele.
Budiž to výstrahou pro všechny, kdo se chovají stejně. Spravedlnost je slepá, ale občas se trefí. A jsou kauzy, které neustojí ani žraloci, natož pak nějaká čudla.
desítky kilometrů silnic nebudou opraveny, školy dál budou chátrat, nemocnice ve špatném stavu Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/rathova-rec-ve-snemovne-0s1-/domaci.aspx?c=A120605_164319_domaci_jj
desítky kilometrů silnic nebudou opraveny, školy dál budou chátrat, nemocnice ve špatném stavu Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/rathova-rec-ve-snemovne-0s1-/domaci.aspx?c=A120605_164319_domaci_jj
