Víte, kde se nachází obec Ratíškovice? Ti, kteří vědí, že na Moravském Slovácku, v Jihomoravském kraji, se nemýlí. Mnozí ale již neví, že tato obec patří mezi nejstarší na celém Slovácku.
Víte, kde se nachází obec Ratíškovice? Ti, kteří vědí, že na Moravském Slovácku, v Jihomoravském kraji, se nemýlí. Mnozí ale již neví, že tato obec patří mezi nejstarší na celém Slovácku. Vždyť první písemná zmínka o nich je již z doby slavného biskupa olomoucké diecéze Jindřicha Zdíka z roku 1131 – 1141. (To podle toho, kterému historikovi kdo uvěří). Proto snad tato dlouhověká obec tak lpí na konzervatizmu. Dědictví otců, zachovej nám Pane – zpívá se v duchovní písni „Bože, cos ráčil, před tisíci roky …“. A opravdu, pohled do minulosti, pohled zpět, ke svým tradicím, je i význačným rysem této obce. Svědčí o tom i bohatá činnost folklorní a nezáleží na tom, že jednotlivé soubory nevystupují v záři divadelních a televizních reflektorů, jako spíše na tom, že si sami sobě, vlastními silami připomínají svou sounáležitost s minulostí a dědictvím svých otců. Není proto náhodou, že zde má KDU – ČSL silnou politickou pozici a její bývalý starosta, ing. Josef Uhlík byl zvolen za tuto stranu v minulých parlamentních volbách do našeho Národního shromáždění.
Ale jakou má tato úvodní zmínka souvislost s dneškem, se svou jednostrannou honbou za penězi a hmotným blahobytem? Zadarmo ani kuře nehrabe – tak bychom ji mohli charakterizovat. A přece se i dnes mezi námi najdou lidé, kteří jdou – navzdory této hrabavé většině – proti proudu času a kteří se jí vymykají. Notabene, v našem případě tím neobvyklejší jev, že jde o ženu žijící na venkově, tak často skrytě i zjevně podceňovaném a často vysmívaném některými městskými, zejména pražskými intelektuály, jako synonyma zaostalosti. Ale vraťme se k samému začátku našeho příběhu:
Místo popisovaného činu: Obec Ratíškovice. Jméno sledovaného: Irena Bařinová, invalidní důchodkyně. Pochází z vedlejší obce Vacenovice. Předmět sledování: Neobvyklý zájem o historii obce, ve které tato s rodinou žije, vyhledávání fotografií u starých obyvatel obce, jejich digitalizace, sloužící i různým profesionálním historikům jako důležitý pramen a doklad minulého života obce. Množství článků, zabývajících se historií obce.
Jak to tedy začalo? Bude tomu pomalu již dvacet let, co byla Irena Bařinová lékaři postavena před rozhodnutí, zda podstoupit těžkou operaci mozku či přijmout dříve či později smrt. Podstoupila operaci a po ní byla zařazena mezi invalidní důchodce. Tak znělo lékařské rozhodnutí. Se všemi rodinnými důsledky tohoto stavu, navíc násobenými vleklou, dlouhotrvající nemocí jejího manžela. Konec dosavadních rodinných plánů, lítost a smutek, neustálé kladení otázky „proč právě já?“. Tři děti a co dále? Nejistota … nerozhodnost ... Často teprve člověk, ocitnuv se na rozhraní života a smrti začne přemýšlet o smyslu svého života. To, co se mu dosud zdálo podstatné, se začne jevit jako pomíjivé a to, co dosud opomíjel se začne jevit jako důležité; čas, věnovaný druhým, místu, kde žije. Čas, který má skutečný smysl, který překračuje život jednotlivce.
Až jednou – stalo se to při jedné výstavě fotografií, která byla obcí u příležitosti svého výročí uspořádána, napadla paní Irenu s manželem myšlenka: co kdyby cílevědomě a soustavně přistoupili ke sběru fotografií nacházejících se u starých ratíškovických občanů? Vždyť s jejich odchodem na věčnost odcházejí často i věci, které mají úzký vztah k jejich životu i životu obce. A jednou z těch věcí jsou i fotografie. Času měla tehdy dost a tak začala s obcházením starých lidí. Získávala od nich nejen fotografie, ale i množství poznatků z jejich života i vzpomínek svých předků na život obce v její minulosti.
Vlevo Irena Bařinová na tajuplném, ratíškovickém vrchu Náklo
Za ta dlouhá léta, ve kterých prováděla tento cílevědomý sběr fotografií se svým manželem, který má na starosti technickou stránku věci, nashromáždila a digitalizovala kolem 12 000 fotografií ze života rodin obce, ale i událostí majících obecnější vztah k jejímu životu, jako byla například I. a II. světová válka. Podstatně tím přispěla (spolu s jinými amatérskými, neprofesionálními zájemci o historii obce) i ke zpracování a vydání objemné publikace, která s finanční podporou Evropské unie vyšla v roce 2010 pod názvem Ratíškovice – Minulostí slovácké obce. Na jejím zpracování se podíleli profesionální historici různých brněnských vysokých škol i jiných kulturních institucí. Sama začala psát již dříve. Nejprve do obecního časopisu Ratíškovický zvon, později i do časopisů jiných. Pomalu každé jeho číslo obsahovalo její článek z historie obce. Ty současné jdou již do větší hloubky a opírají se i o studium archivních dokumentů. A nelze opomenout i pomoc ze strany vedení obce při realizaci fotografických dokumentů. Zakoupení potřebné techniky, placení dokumentů z placených archivů v republice, atd.
Za mnohé poznatky a možnost zveřejnění různých fotografií vděčí Ireně Bařinové i autor tohoto článku. Využil jich ve svých vlastním nákladem vydaných publikacích, zabývajících se historií obce Ratíškovice, které se nacházejí nejen v obecní knihovně v Ratíškovicích, ale okolních obcích – Dubňanech, Miloticích, Vacenovicích, Rohatci, Hodoníně. (Celkem 9 publikací.) Bez spolupráce Ireny Bařinové by nemohla vyjít ani poslední autorova publikace pod názvem Opovrhovaná i milovaná, s podtitulem Svár slovácké světské lidové písně, hudby a tance s dechovou hudbou a šlágrem v proměnách času – Ohlas v obci Ratíškovice. Kniha byla zaslána i některým ústředním kulturním institucím v Brně a Praze.
Irena Bařinová není v obci jediná, která se literárně projevuje. Je to i Josef Nedvědický (rovněž invalidní důchodce), neprofesionál, který ve svém volném čase zpracoval obsáhlou genealogii ratíškovických rodů i některých rodů obce Milotice (odkud pochází) i obce Vacenovice, jejíž výsledky teprve čekají na své budoucí využití budoucími výzkumníky historie obce a jejího okolí.
Tato ratíškovická obec má štěstí na lidi, jejichž kulturní zájem je orientován ve prospěch svých spoluobčanů. Kde se v nich bere ta jejich vnitřní síla a nezištnost, která je k této práci pro ostatní vede? Pravdou je, že takoví lidé jsou solí této dnešní společnosti. Bohužel, na rozdíl od marketů je jí u nás jako toho pověstného šafránu.
