Miloš Zeman je porazitelný. Je ale otázka, jestli ho lze porazit férovými zbraněmi ( Jiří Drahoš, poražený v prezidentských volbách )
Je vlastně s podivem, že po tak vytrvalém, soustředěném útoku podstatné části pražské inteligence, za spolupráce některého tisku i našich veřejnoprávních médií Miloš Zeman zvítězil v prezidentských volbách. Kde se stala chyba?
Proti některým Zemanovým nepravdivým výrokům, jako byl např. známý případ s novinářem Peroutkou, proti jeho lehkomyslném uplatňování některých vulgarizmů byla jeho odpůrci postavena morální hráz volebních hesel, jako byly „slušnost je síla“, klid, rozvaha, inteligence a další tzv. férové zbraně, kterými se od něj jeho ideoví protivníci snažili odlišit. Toho – jak tvrdili – který naši zem vrací zpět do náruče Východu, kamarádí se s Putinem a Číňany, zpochybňuje uvalené ekonomické sankce proti Rusku, zneužívá strachu našich občanů z masové imigrace do Evropy a tím zemi rozděluje, atd., atd.
Povšimněme si, že Zeman na tyto výtky odpovídal ještě větší zahraniční ekonomickou diplomacií a uvnitř země svými častými a systematickými návštěvami regionů a míst v průběhu svého prezidentování – tedy osobním stykem s lidmi. Sdílel s nimi i jejich obavy, zneklidnění z narůstající korupce v naší zemi, do níž byly zapletené naše některé politické strany a nejvíce ty, které měly a mají svobody a demokracie plná ústa. Z byrokratizace bruselské administrativy s jejími necitlivými opatřeními vůči suverenitám národních států či živelnému přistěhovalectví do evropských zemí.
Zeman jako politický realista věděl, že za rovnosti hlasů o vítězství ve volbách rozhodují nejen velká města, ale i ti „tam dole“, ti venkovští. Republika není jen Praha! Proto tak i po svém volebním vítězství děkoval právě těmto nerozhodnutým venkovským voličům, (ale nejen jim), kteří se přes své některé dílčí výhrady vůči němu rozhodli jít k volbám a odevzdat mu svůj hlas. Proto i ta jeho slova – „nebýt vás, tak jsme to nevyhráli!“. Jiří Drahoš ovšem neměl takovou možnost, aby cílevědomě, po delší čas mohl působit na mimopražské venkovské voliče. Že si to uvědomoval, o tom svědčí jeho snaha navštívit po prvním kole prezidentských voleb některé regiony. Pozdě!
Podstatná část naší pražské inteligence, politiků, vědců, umělců opakuje stále stejnou chybu – jak již ukázala anketa o regionalismu v roce 1928, které se účastnily mnohé význačné osobnosti našeho veřejného a vědeckého života. Řešila tehdy stejný problém jako dnes – vztah tzv. pragocentrizmu k venkovu. Jestli dnes i Petr Pithart po volební porážce Jiřího Drahoše a jeho příznivců na tento rozporný jev upozorňuje jako na jednu z příčin jeho porážky, opakuje jen starou pravdu. Pravdu, že určité elitářské tendence, hlásané již od dob Platóna s jeho ideálním státem mudrců se v současném demokratickém systému již dávno nenosí. Že v politice dávno již není slušnost jako síla, která o volebním vítězství rozhoduje, ale že zde platí zásada „něco za něco!“. Často v ní jde o vzájemné kšeftaření aparátů našich politických stran, o podíl na moci a o jejich různé finanční výhody. A není ani při tomto poznání nutné odvolávat se na zkušenosti renezančního Machiavelliho, který již ve své době věděl, zač je toho v politice loket. Lze se pak divit, že v lidovém rčení je politika již dávno chápána jako svinstvo a nikoli uměním možného, jak podle Clausewitze politici neustále tvrdí? Praxe je nejvyšším kritériem pravdivosti! – oponují zase druzí.
Mimochodem – ta naše dnešní polarizace společnosti není jen výsledkem politiky Miloše Zemana, jak tvrdí jeho oponenti. Má mezinárodní rozměr. Stačí se jen podívat na problémy kolem ustavení nové vlády v Německu, rozdělení této země v otázce imigrace, stejně jako v Americe, Francii, atd. A s tím i růst nacionalizmů nejen v Rusku, Trumpově Americe, ve Francii, u nás, atd.. Jde o krizi demokracie, jak na to již v názvu své knihy v roce 1933 upozorňoval brněnský a olomoucký filozof a sociolog J. L. Fischer. Záleží nejen na Německu a Francii, těchto dvou evropských velmocech, jakým směrem se bude Evropa ubírat, ale i na nás, jaká stanoviska budeme v orgánech Evropské unie zaujímat.
Je nejvyšší čas, aby po prezidentských volbách vítěz i poražený využili tu „nashromážděnou energii“ (řečeno slovy Jiřího Drahoše) k prospěchu tohoto národa a ne ke stupňování rozporů. Vybraní diskutující v nedělním povolebním pořadu pana Moravce ovšem nevypadali na to, že by se s volební porážkou pana Jiřího Drahoše smířili. Vítězství Miloše Zemana bylo spíše interpretováno jako ohrožení naší demokracie. Boj tedy dále pokračuje …
