Motto : Každý začátek má svůj konec. Ale každý konec má zároveň i svůj nový začátek i novou naději...
Proč druhé rozšířené vydání?
Byl to především rychlý sled závažných světových událostí, probíhajících v roce 2021, které mne ke druhému a rozšířenému vydání vedly a které nebyly ve vydání prvním v roce 2020 zmiňovány. Když jsem na něm začátkem roku začal pracovat, probíhala již na celém světě silná vlna koronavirové epidemie. Objev a nasazení protikoronových vakcín vytvářely optimistickou iluzi, že – jako již v minulých epidemiích si lidstvo i s touto rychle poradí. V jejím průběhu se ale objevily další mutace a rychle se po celém světě šířily. Podle sdělení OSN z července roku 2021 jí podlehlo více než čtyři miliony lidí a koncem roku již více než pět milionů osob. A další nové vlny nastupují…
O změně klimatu na naší planetě se hovoří již léta. Ale teprve rok 2021 nás přesvědčil, že nejde o žádný vědecký výmysl. Katastrofální sucha, oteplování s jeho důsledky na světovou ekonomiku. Obrovské požáry, náhlé přívalové deště, následné původně. Tornádo, které nám i u nás v červnu minulého roku na vesnicích slováckého Podluží a okraji Hodonína ukázalo svou sílu, než se zastavilo před obcí Ratíškovice. Jak malicherné se z hlediska těchto klimatických změn a jejich dopadu na život lidstva jeví všechny ty dosavadní ideologie a vypjaté nacionalismy, ospravedlňující ekonomickou a vojensko-mocenskou převahu stávajících velmocí! Doprovází je šílené zbrojení, množství lokální válek se statisíci civilních obětí, žen a dětí, s miliony vystěhovalců, vyhnaných ze svých domovů. Přesto jsme i za tohoto stavu světa zároveň svědky nečekané, až překvapivé mezilidské solidarity, finanční i materiálové pomoci zemím, postiženým přírodními i jinými pohromami. To je ta světlá tvář světové integrace, onen hlásaný humanismus – sounáležitost s lidmi celého světa, bez ohledu na jejich sociální, ideologické, náboženské, etnické rozdíly. Jak to již ve svém díle publikoval Jan Ámos Komenský (1592- 1670), nazvaném Obecná porada o věcech lidských: „Všichni na jednom jevišti světa stojíme, a cokoli se tu koná, všech se týká!“ Myšlenka, nabývající na aktuálnosti i dnes.
Jistě – současné generaci se často zdají vzpomínky na 2. světovou válku s miliony padlých již vzdálené, až neskutečné. Vždyť přece v Evropě trvá mír již dlouho a lidská mysl často dává přednost přítomnosti před bolestivou minulostí. Přítomnost bytí se svými každodenními existenčními starostmi je pro většinu lidí na prvním místě. Jako by se lidé nechtěli z historie poučit. Ale je na místě otázka: Kdo je ten, který se nechce poučit? Prostí lidé, nebo vládnoucí vrstvy – tzv. elity společnosti minulosti i přítomnosti? To byl i důvod, proč se autor rozhodl vydat toto druhé, rozšířené vydání vzpomínek na události, probíhající v obci Ratíškovice před 77 lety. Jako varování pro současníky. Vždyť i v této obci po skončení 2. světové války nadále pokračoval nelítostný souboj politických ideologií, rozněcujících mezi lidmi vzájemnou nevraživost, někdy až nenávist, jak je popisováno v další části tohoto druhého vydání. A dnes? Neustále se zostřují nepřátelské vztahy mezi světovými velmocemi a nikdo neví, kde to všechno skončí. Připomeňme si jen několik událostí z uplynulého roku 2021, které otřásly světem a toto varování před novým utrpením lidstva zdůvodňují:
Rozpad sovětského svazu koncem devadesátých let 20. století nepřinesl – ať se nám to líbí či nelíbí jeho očekávané ekonomické zhroucení. Naopak – nástupnické Rusko jako vlastník strategických energií jako je ropa a plyn posílilo své postavení na šachovnici světových velmocenských zájmů, jak dokládá na světovém trhu i jejich dnešní velké zdražování a závislost části Proč druhé rozšířené vydání? Evropy i nás na něm. Uplynulý rok přinesl i další posílení Číny jako supervelmoci, rovněž ať se nám to líbí či nelíbí. Stále více ohrožuje ekonomické a vojenskopolitické prvenství Spojených států amerických.
O Rusku a Číně se dnes v našich médiích již běžně hovoří a píše jako o nepřátelských totalitních státech, ohrožujících celý náš neoliberální systém a jeho duchovní hodnoty, založené na principech svobody, demokracie, volného pohybu kapitálu, zboží, lidí a služeb, které jsme přijali po roce 1989. Byla to především okupace vojsk Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968, která způsobila ztrátu dosavadní důvěry v očích našeho národa. Pět let jsme vás čekali, sto let nás to bude mrzet! Nebo – Lenine probuď se, Brežněv se zbláznil – takové nápisy a mnoho jiných se po této okupaci objevovalo po celé zemi na zdech domů a plotů. A druhé poznání z chování a jednání široké veřejnosti v době husákovské normalizace? Jak rychle se zvedla vlna odporu proti sovětským okupantům, tak rychle i opadla. Tak jako vždy – po vlně vzedmutí následovalo přizpůsobení. Stejně, jako tomu bylo i v době nacistické okupace. Strach je v rukou všech okupantů mocným prostředkem ovládání veřejnosti a žádný národ na světě se neskládá jen z hrdinů! Má to snad co dělat s naší národní povahou? O to více si zaslouží úctu ti, kteří tento strach překonali a proti okupantům se tehdy postavili. A co dnešní mnohonárodnostní Evropa se svou snahou po sjednocení cestou uplatňování principu jednoty v mnohosti? Chtělo by vzkřiknout: Vy tam v Bruselu, spěchejte pomalu s tím svým sjednocováním Evropy přílišným tlačením na pilu a vy druzí s tím svým radikálním nacionalismem! Nastoupená cesta sbližování Evropy je cesta na dlouhé trati a vyžaduje velkou trpělivost. Ještě pořád žije v myslích mnoha Evropanů vzpomínka na příčiny druhé světové války, kdo ji vyvolal, i když od jejího skončení uplynulo již 77 let. A čeho jsme dnes v naší zemi, navzdory této zkušenosti svědky? Neustále sílí vojenská propaganda, vycházející z tlaku americké administrativy a NATO, dávat 2 % ze státního rozpočtu na zbrojení. To v době obrovského zadlužení našeho státu, rostoucí inflace (září 2021= 4,9 %) a zdražování základních lidských potřeb. Bez ohledu na tento stav i dále nakupujeme za miliardy zbraně – nyní zase ze Západu, schvalujeme přímou účast našich vojáků na vojenských zahraničních akcích, vedených administrativou Spojených států amerických, NATO i Evropské unie na území cizích států. Porážka vojenské mise USA a jeho evropských spojenců v roce 2021 v Afghánistánu, jejich nečekaný, rychlý odchod se stal nejen porážkou jejich vojenské strategie, zeslabením mezinárodní prestiže v očích světové veřejnosti, ale má vliv i na hlásané duchovní hodnoty naší euroamerické civilizace se svými ideály svobody, demokracie a lidských práv a tím i zpochybňování jejich důvěryhodnosti. Prezident Miloš Zeman ve svém vánočním projevu v roce 2021 tento čin nazval novým Mnichovem.
Epidemie koronaviru a její záporný vliv na světovou ekonomiku ještě více prohloubila názorovou rozpolcenost všech demokratických zemí a rostoucí nedůvěru lidí k dnešním neoliberálním mocenským elitám. Jejich ideologickému zatloukání a popírání faktu, že se ve světě za jejich vlád neustále prohlubuje propast mezi bohatými a chudými. Vloni mezinárodní skupinou novinářů odhalená aféra Pandora Papers – nelegální únik miliardářů do daňových rájů za účasti nejvýznačnějších ekonomických a politických představitelů celého demokratického světa i světa nedemokratického – tedy tzv. světových elit, jako kdyby toto jejich tvrzení potvrzovala. Jde snad jen o výjimky na kráse liberálního systému, či o potřebu celé jeho reformy? Rozporná otázka. Proč druhé rozšířené vydání?
¦¦¦
Za tohoto stavu světa i stavu naší země se u nás v říjnu minulého roku konaly volby do Parlamentu. Vítězství sdružených konzervativních politických stran pod hesly slušnost v politice (ten je krásný a přitažlivý výmysl!), boje proti Babišovi a za lepší budoucnost, je postavilo před úkol a zároveň odpovědnost, vést tuto malou zemi v neklidné době zvyšujícího se mezinárodního napětí, pokračujících koronavirových vln a změny klimatu. Nezáviděníhodný úkol! Jak dlouho to vítězům těchto voleb bez větších sociálních otřesů vydrží? Přejme jim, aby splnili, co v předvolebním soupeření této země slíbili. Zatím bez levice, zejména sociální demokracie, která zapomněla proč vznikla a které potřeby a zájmy musí v kapitalismu především hájit. V souvislosti s volbami a rokem 2021 připomeňme, že ratíškovická Anna Hubáčková, zvolená za KDU – ČSL za Hodonínsko za členku Senátu se stala po volbách ministryní životního prostředí v nově ustavené vládě České republiky. Po Františku Tomanovi již druhý ministr z této vesnice, oba ovlivněni duchovními zdroji katolické víry.
Když bylo autorem v únoru roku 2022 toto druhé vydání zadáno k vytištění, bylo to zároveň i jeho poslední vydání. Měsíc předtím se již dožil třiadevadesáti let. Je čas odejít. Nová generace žádá nový začátek a novou naději. Jak asi bude ten nový začátek a naděje znít po 24. únoru, ve kterém došlo ruskými vojsky k obsazení území Ukrajiny?
