Markétě je 14 let. Od 5 let žije v dětském domově. Město Prostějov po ní vymáhalo dluh na poplatcích za komunální odpad za dobu, kdy Markétě byly 3 roky. Město Prostějov zvolilo k vymáhání dluhu v rozporu se zákonem takový způsob, že dluh ve výši 550,- Kč díky nákladům na advokáta a exekutorku narostl na 9.500,- Kč. Exekutorka obstavila Markétě vkladní knížku, na kterou dětský domov ukládá Markétě sirotčí důchod...
Už bylo na čase, aby nastal zlom v přístupu řešení dluhů dětí na poplatcích za komunální odpad! Krajský soud v Brně zbavil obce možnosti vymáhat od dětí v okamžiku jejich dospělosti dříve vzniklý dluh za likvidaci komunálního odpadu. Zrušil dvě podobná rozhodnutí s tím, že dítě nemůže být postiženo za to, co nemohlo ovlivnit. Stalo se tak díky iniciativě advokátky Aleny Vlachové z advokátní kanceláře VEPŘEK CASKA VLACHOVÁ, která v rámci svého projektu „Děti bez dluhů“ poskytuje bezplatnou právní pomoc dětem, které se ocitnou v této situaci. Mgr. Vlachová zastupuje děti v poplatkovém řízení a správním soudnictví i v exekučních řízeních. Zároveň usiluje o dosažení změny zákona o místních poplatcích, aby v budoucnu k podobným kauzám nedocházelo. A jak k těmto absurdním situacím mohlo dojít? Děti vyrůstající v dětských domovech mají hlášeno trvalé bydliště podle trvalého bydliště své biologické matky. To znamená většinou v místě, kde se dítě prakticky nevyskytuje, často dokonce kde ani nikdy nebylo. Jejich „domovským“ obcím to však nebrání v tom, aby dětem vyměřily dlužnou částku za komunální odpad, který v místě trvalého bydliště zjevně neprodukují. Rodiče dětí za ně tyto poplatky samozřejmě neplatí, a tak dluh v průběhu let narůstá. Nakonec některé obce dokonce předají věc exekutorovi, který si k existujícímu dluhu připočte nemalý poplatek. Tak může velice lehce nastat situace, že po dítěti jsou vymáhány tisícové dluhy obcí, ve které vůbec nebydlí. To vše údajně v souladu s platnou zákonnou úpravou. Dítě se často o tomto faktu ani včas nedozví, protože veškerá korespondence je adresována rodičům dítěte, kteří zůstávají zákonnými zástupci dětí. Mladý člověk pak může snadno přijít i o to málo, co při vstupu do samostatného života dostane, či dokonce začínat už tak složitou etapu svého života s dluhem. Zní to neuvěřitelně, ale bohužel je to celkem častý případ. Soud v odůvodnění rozsudků mimo jiné konstatuje, že „Nezletilá osoba jednak není schopna sama určovat ani jakkoli ovlivňovat, kde je hlášena k trvalému pobytu, a tedy nemůže ani sama rozhodovat, zda v důsledku adresy trvalého pobytu fakticky do právního vztahu s obcí ohledně likvidace odpadu vstoupí či nikoli. Nerespektují práva dítěte. Nic na tom nemění ani skutečnost, že tento vztah vzniká ze zákona o místních poplatcích. Dítě ani nemá možnost ovlivnit, jestli a kdy poplatek zaplatí. Výzvy k úhradě poplatku obvykle nedostane. Není přiměřené ani dovozovat, že by si nezletilá osoba měla být vůbec vědoma povinnosti platit poplatek za odpad, že by se o existenci takové povinnosti měla sama zajímat a „ze svého“ poplatek platit, případně rodiče k zaplacení poplatku nutit“. Advokátka Alena Vlachová rozhodnutí Krajského soudu v Brně velice uvítala. Představuje pro ni vyvrcholení dvouleté snahy o změnu výkladu příslušných ustanovení zákona o místních poplatcích. Dle jejích slov jde o přelomové rozhodnutí, díky kterému snad konečně začnou být u nás v této oblasti respektována práva dětí tak, jak se k tomu Česká republika zavázala mimo jiné v mezinárodní Úmluvě o právech dítěte. Děkujeme za tuto iniciativu a jsme rádi, že vstup do samostatného života dětí z dětských domovů bude zase o něco jednodušší!
