Přečtetě si příběh dívky z dětského domova a určitě uznáte, že hostitelská péče má smysl!
Když za náma přišla teta Eva a řekla nám o hostitelské péči a vysvětlila nám, co to je, tak jsem vůbec nevěděla jestli do toho mám jít nebo ne.Trošku jsem se bála a navíc jsem měla v hlavě tolik otázek. Nebude nikomu vadit, že jsem v děcáku??? Co když se mnou nebudou spokojený??? Co když budu vypadat trapně??? No prostě jsem se toho bála, ale nakonec jsem do toho šla. A když mi teta oznámila, že mě zkontaktovala jedna paní, tak jsem nevěděla, jestli to je sranda nebo ne. A hned jsem si vzala ten papír, co mi dala a četla jsem si ho aspoň pětkrát, nemohla jsem tomu věřit. Tak jsem si začala psát se Zuzkou a postupně jsem z toho přestávala být nervózní, spíš jsem se začínala těšit na to, že poznám někoho hodného…No a když mi Zuzka dala vědět, že by chtěla přijet sem do dětského domova, tak jsem byla moc ráda, že ji uvidím na vlastní oči a že se mi to nezdá. Tety samozřejmě měly také velkou radost. A tak jsem se seznámila díky tomuhle projektu se Zuzkou. Jsem za to moc ráda, protože jsem si oblíbila celou její rodinu. Díky nim poznávám, jak to třeba funguje v normální rodině…Bez křiku a bez různého násilí. Takhle jsem to znala jen v domově, protože jsem obvykle měla zkušenosti s opakem. A jsem za to moc ráda, že to takhle není . Zuzka má se mnou trpělivost a hodně mi toho dala, a když mě něco trápí, tak se mě snaží povzbudit a poradit, jak dál, vysvětlit mi to. Také má krásné dvě holčičky a já si připadám jako jejich starší sestra, moc ráda si s nima hraju a vydržela bych si s nima hrát furt. Zuzka mě také vzala hodněkrát na výlet, za což jí moc děkuju, protože si toho nesmírně vážím. Ale hlavně si vážím toho, že je mám. Že jsem poznala supr rodinku i s pejskem, že vidím, že život tam venku je taky hezký, a že až jednou budu odcházet z domova, že se nebudu bát,že jdu do světa plného zlých lidí. Také mě učí to co potřebuju do života, když něco nevím, tak se mi nesmějou a v pohodě mi odpoví a já jsem za to moc ráda, že se učím i nové věci. Prostě jsem moc ráda, že jsem to tenkrát tetě Evě neodřekla a řekla jsem, že do toho jdu a za to bych tetě Evě a všem tady v dětském domově chtěla poděkovat.Za to, že nám pomáhají poznávat supr lidičky a že jsou rádi, když je každé dítě šťastné. A moc bych chtěla poděkovat Zuzce, Martinovi a jejich dětem že vás mám. A za všechno co pro mě děláte, i když pouhý děkuju nestačí. Už to, že jste moc hodní lidi a že jste si mě našli, tak mě to hřeje na srdíčku. Mám vás prostě moc ráda Vaše M.
