Neboť jest vzdělání to jediné, co Vás bude v životě chrániti před lidskou hloupostí a nebudete vypadati jako nedovzdělanci. Vždy jsem zůstával poněkud na rozpacích, když se žáci devátého ročníku rozčilovali nad tím, k čemu že jim v životě bude třeba mineralogie, krystalografie nebo dokonce geologie. Po přečtení „fotoblogu“ Jiřího Peňáse jim dnes mohu říci: „Učte se i geologii, neboť v životě můžete být možná herci, možná vědci, ale třeba budete novinářem, který bude psát o naší národní hoře Říp, a nebudete pak za hlupáky, kteří si budou myslet, že je to: … sopouch, tedy něco jako komín vyzdvižený vulkanickou činností …
„Milé děti, Říp je čedičová hlubinná kupa, nikdy nebyl sopkou, pan Peňás, kráčeje po úbočí této kupy vzhůru, opravdu nestoupal sopouchem a sopouch vyzdvižený sopečnou činnosti je ptákovina.
Hora Říp byla v době příchodu Slovanů posvátná hora starých Keltů, neboť zcela holý kopec zahalený mlhou uprostřed neprostupných bažin, tedy hora zcela nepřístupná, jistě byla nejvhodnějším místem, na kterém mohli sídlit keltští bohové. Jistě víte, milé děti, že Keltové budovali svá oppida na výšinách a kopcích. Nikoliv proto, že by tak rádi lezli do kopců, ale proto, že po ústupu posledního zalednění byla Česká kotlina plná neprostupných bažin a snad uznáte, že život v bažinách s miliony komárů není to, co byste si dobrovolně vybrali.
Proto také neměl Říp své jméno, byla to prostě HORA. Jedna z mála, na kterou nebylo možno vystoupit ba ani se k ní dostat. Když Slované přišli na území ovládané Kelty a jako prvním se jim podařilo projít přes bažiny a vystoupit na posvátnou horu, stali se téměř bohy. A fakt, že při hezkém počasí je z vrcholku Řípu vidět celá ta naše krásná země s hradbou hraničních hor, to už je jen taková třešnička. A o tom mléku a strdí ať Vám něco řekne pane učitelka na češtinu. A pan Peňás si zase čte pod lavicí Seiferta, ach jo.“
